O úšovickém hrádku

V dávných dobách, kdy v německých zemích vládl císař Jindřich VI., syn Fridricha Barbarossy, v Teplé byl založen klášter a Čechy se staly na dlouhá staletí samostatným královstvím, žil na úšovickém hrádku rytíř Jindřich z Úšovic.

Ten jednoho dne vyrazil se svými 14 jezdci a přidal se k české armádě při tažení do Milána. Tam si našel nevěstu a s ní se vracel zpět domů, kde se mezi tím připravovala velká sláva, nádherná svatba.

Když byli slavní hosté ze širokého okolí v nejlepší zábavě, zvolal někdo: „Hrad hoří!“ Přes veškerou snahu se dřevěný úšovický hrádek nepodařilo zachránit a celý lehl popelem.

Podezření padlo na dceru jednoho poddaného, která se scházela s Jindřichem před jeho odjezdem. Dívka tušila pohromu a utekla. Když ji dopadli a předvedli před rytíře, ten ji obvinil ze žhářství. Na místě spáleniště byla odsouzena, vhozena do jámy, probodnuta kůlem a za živa zasypána.

Později z tohoto kůlu vyrostla ohromná košatá lípa, která byla i v zimě zelená. Místní věřili, že to je znamení, že dívka byla nevinná.