Voda z Nové neděle a slepá zvířata pod cestou

V březnu roku 1668 se před říčanský soud dostal spor dvou škvoreckých sousedů, Matouše Krátkého a Pavla Dražeckého. Krátký nebyl poddaným zdejší vrchnosti, nýbrž náležel knížeti z Lobkovic na chlumeckém panství. Po předchozí hádce se odmítal dostavit k místnímu rychtáři a dával najevo, že se v případě potřeby obrátí na svého vlastního pána. Dražecký následně Krátkého obvinil, že zná a doporučuje škodlivé magické postupy. Pacholka Pavla Kubelu měl nabádat, aby omyl své klisny vodou a tuto vodu potom vylil na místo, kudy prochází člověk, proti němuž chová zášť. Podle této představy měl po překročení mokrého místa ochrnout nejen dotyčný člověk, ale také zvířata zapřažená do jeho vozu. Krátký se bránil tím, že se tento postup nenaučil sám od sebe, ale během své dřívější služby právě u Dražeckých. Pavlova manželka měla o takzvané Nové neděli opláchnout nádobí, část vody si ponechat a druhou dát Krátkému, aby s ní omyl koně. Další obvinění se týkalo pole Jana Moravce. Krátký mu měl vyhrožovat, že mu jeho pozemek zničí. Připustil, že podobná slova pronesl, tvrdil však, že nemluvil o čárech, nýbrž o tom, že pole rozorá koňským potahem. Nejtemnější část obvinění přinesla pověst o slepých štěňatech a koťatech. Krátký je měl údajně zakopávat pod cesty, aby člověk, který přes takové místo přejde, přišel o zrak. Svědkyně Kateřina Štěpánková však při výslechu přiznala, že nic takového sama neviděla a pouze opakovala zprávu zaslechnutou od neznámého pacholka. Soud nakonec nerozhodoval o vině za čarování. Hlavním cílem bylo ukončit sousedský konflikt. Krátký a Dražecký se museli smířit a dodržení dohody bylo zajištěno hrozbou pokuty deset zlatých.