Hans Adler a studánka Schottenbrünnl

Dříve nebyl Bochov na místě, kde stojí dnes, ale jeho téměř sto domů se rozkládalo kolem dodnes zachovaného kostela svatého Jakuba na druhé straně potoka, který se vine půvabným lučním údolím na úpatí Zámeckého vrchu, korunovaného zříceninou Hartenštejn. V té době vedla ze Skoků Žitným lesem silnice ke studánce zvané Schottenbrünnl u Křížového rybníka a dále přes Mniškou hůrku do Bochova. Blízko u studánky stál kříž, k němuž podnikali lidé z daleka poutě, neboť voda ze studánky měla nejen vynikající hojivou sílu, ale měla i tu vlastnost, že když se z ní napil nečistý člověk, vrátila se teprve, když si zločinec odpykal trest za svou vinu. Na jistém Hannsi Adlerovi z Hartmanova ulpělo podezření, že zabil svou macechu a pět sourozenců. Protože provinilec tvrdošíjně zapíral, donutili ho, aby se na důkaz své neviny napil ze studánky Schottenbrünnl. A co se nestalo: sotva první kapky svlažily jeho rty, voda ze studánky se ztratila. Vina zločince tak byla nade všechnu pochybnost prokázána; za jeho zločin mu odřezali kůži z těla v tenkých proužcích a pak vpletli tělo stažené z kůže do kola.

Duši vypustil zločinec až na šibenici, a v témže okamžiku se do studánky opět vrátila voda.