O Stanimírovi

Na začátku 12. století vystavěl kníže Vladislav I. hrad, a jak zaznamenal kronikář Kosmas, hned v něm uvěznil svého bratrance, knížete olomouckého Otu Černého. Hrad byl po tři století oblíbeným místem panovníků. Jezdili sem odpočívat v hlubokých lesích, lovit zvěř, ale i vyřizovat státnické záležitosti. Asi je sem také přitahovala poloha hradu tyčícího se na vysokém ostrohu nad potokem Rokytkou, což je dnešní Rakovnický potok. Kníže Václav I. tu rozhodl o založení osady Rakovník.

Na hradě se podle pověsti odehrál příběh z doby zhoubných bojů a sporů Přemyslovců o český trůn, z nichž těžili němečtí rytíři, kteří počali obsazovat české hrady. Bratr tehdy nesměl věřit bratru, nad právem a spravedlností vítězila lest, krutost a zrada. V těch dobách rozvratu vetřel se úlisně v přízeň Čechů zrádný Stanimír.

„Srdce mne bolí,“ mluvil k zemanům, „když vidím, jak se v zemi šíři moc vašich nepřátel. Nezvolíte-li si knížete, který by se ujal pevnou rukou vlády a Němce ze země zapudil, pak místo vás i vašich potomků budou vbrzku v celé zemi bydlet Němci.“

Líbila se Čechům jeho řeč i zvolili ho sobě za knížete. Když se dostal k moci, odkryl Stanimír své úmysly a konal pravý opak toho, co slíbil. Obklopil se německými pány a nad Prahou ustanovil jednoho z Němců purkrabím. Tu se sešli zemané k tajnému sněmu na hradě u osady Rakovník. Snesli žaloby na knížete a rozhodli se, že ho svrhnou z knížecího stolce a povolají k vládě Bedřicha, jemuž po právu měla náležet vláda v zemi. Bedřich dojel na hrad a ujal se vlády nad českým knížectvím. Stanimírovi vzkázal: „Neprávem jsi dosedl na knížecí stolec. Po právu měl bych tě na hrdle ztrestat. Však jestliže ustoupíš dobrovolně a pokutu ve stříbře mi složíš, nechci tebe pro tvůj skutek dále soudit!“

Stanimír k sobě povolal svoje přívržence, aby se s nimi poradil, jak by Bedřicha nejlépe oklamali. „Vlákáme Čechy do léčky,“ pravil k Němcům jejich jazykem, aby jim sloužící nerozuměli. „Uvítáme je beze zbraně a začneme s nimi jednat. Ale jakmile řeknu: Proměňte se! – chopíte se štítů a mečů ukrytých a připravených ve vedlejší komnatě, a nevzdají-li se nám, pobijeme je i s Bedřichem.“

Jejich úmluvu však slyšel jeden ze sloužících, který rozuměl německé řeči. Ihned si pospíšil na hrad, aby tu Bedřicha a české zemany před Stanimírem varoval. Zemané se tedy na rokování se Stanimírem řádně připravili. Pod sukně a kabátce si oblékli brnění a skryli sem i svoje zbraně. Při vstupu do hradní místnosti byli Stanimírem slavnostně uvítáni a poté uvedeni do jednací síně, kde již Němci seděli u jednacího stolu.

Probírali záležitosti českých zemí, když tu Stanimír uprostřed jednání zvolal: „Proměňte se!“ Čeští zemané okamžitě tasili ukryté zbraně a vzkřikli rozhořčeně: „Sami vás proměníme, červených sukní z vás nakrájíme!“ Pobili Němce i Stanimíra a slavnostně vyhlásili vládcem všech Čechů knížete Bedřicha.