O pokladu na Plankenberku

Ještě předtím, než nepřátelské vojsko dobylo hrad Plankenberk, ukryli zdejší páni své poklady do velké truhlice v podzemí. Jenže hrad byl dobyt a jeho páni přišli o život. Poklad proto zůstal ukrytý v zemi a nikdo už nevěděl, kde přesně se nachází. Lidé se ho později pokoušeli najít, ale všichni hledali marně. Jednoho dne se o poklad začal zajímat také chudý muž. Doma měl jen děravou střechu, nahluchlou ženu a spoustu dětí. Na Plankenberk to neměl daleko, a tak tam začal chodit s motykou a poklad hledat. Ženě říkával, že je přece škoda nechat poklad rezavět v zemi, když ho jejich rodina tolik potřebuje. Jednou se mu na hradě zjevil duch. Řekl mu, že mu ukáže, kde má kopat, pokud bude ochoten splnit jednu podmínku: z pokladu si smí nechat jen malou část a většinu musí rozdat. Poklad měl rozdělit na čtyři díly. Jeden měl dát kostelu v Biskupicích, druhý na Kalvárii u Jaroměřic, třetí kostelu v Šubířově a teprve čtvrtý díl si směl ponechat pro sebe. Chudák slíbil, že podmínku dodrží. Duch mu potom prozradil místo, kde má kopat. Druhý den se muž vydal na určené místo. Kopal a skutečně našel truhlici s pokladem. Když ji vytahoval z jámy, začal však přemýšlet. Řekl si, že je přece škoda tolik pokladu rozdat. Napadlo ho, že duch určitě nemůže vědět, kolik peněz v truhle skutečně je, zvlášť když je truhla zamčená. Jenže sotva tu myšlenku vyslovil, truhla mu vypadla z náruče. Spadla zpátky do jámy a při pádu mu přerazila nohy. Truhla se potom propadla zpět do země. Chudák tak sice poklad našel, ale protože porušil svůj slib, nezískal z něj nic. Místo aby se díky pokladu do smrti dobře měl, zůstal chudý a navíc do smrti mrzákem. Poklad podle pověsti zůstal ukrytý v zemi.