O Sv. Prokopu v Jilovici, jak hlídal peníze

Opět pověst s naší vesničky Skuhrov u České Třebové O Sv. Prokopu v Jilovici, jak hlídal peníze Za francouzských válek počalo se nedostávali pravidelného vojska. Bylo tedy nařízeno, aby mužští poddaní jednotlivých panství dostávali se do svých příslušných neb úřady stanovených měst k vojenské prohlídce. Po prohlídce pak obrany shromáždili se v Chocni, odkudž se mělo postupovati proti nepříteli. Jistý řemeslník s Lanškrouna šel k prohlídce do Ústí. Nikoho na světě neměl, byl sám jako kůl v plotě. Celé své jmění, 11 dukátů, nesl si sebou. Stoupal Jilovici po silnici vzhůru na Hřívu. Když došel k soše Sv. Prokopa před Skuhrovem, klekl a prosil Sv. patrona české země o ochranu v těžkých dobách, jehož čekají. Při tom ho také napadlo, aby si dal svých 11 dukátů dal schovat Sv. Prokopu. Ohlédl se na všechny strany a když nikde ani živé duše nespatřil, vylez na podstavec, sáhl do opatské čepice sochy pod listí v ní napadalé uložil míšek s dukáty. Nápad považoval za boží vnuknutí. Ulehčilo se mu velmi a šel potom s pánem bohem dále po silnici po Hřívě ke Skuhrovu, Knapovci a do Ústí. svatý Prokop ho dobře chránil. Vojnu šťastně přestál. Nic se mu nestalo. Zdráv se z ní vracel domů. Po celou cestu mu srdce tlouklo nedočkavou zvědavostí, budou-li peníze na svém místě, tam, kam je dal? Došel k soše, smekl čepici s hlavy, udělal kříž, rozhlédl se kolem a hup! na podstavec a šahá do mitry- a jaká radost! Pod listím byl míšek s penězi tak, jak je tam byl dal. Tíže jako kámen hlubokým vzdechem svalila se mu se srdce. Poklekl a vroucně děkoval sv. Prokopovi za ochranu svého života, zdraví i peněz, které se mu teď dobře hodily. Častokrát, když se mu naskytla příležitost, vypravoval o tom, jak mu v Jílovici sv. Prokop peněz ostřežil. Pověst opsaná s knížky Báchorky, báje, pověsti, a jiné vypravování lidu z okresu Ústeckého nad Orlicí.