Čertovy obrázky!

Zasloužil by, kdo je vynalezl. Patrně čert. Stokrát se jich lidé odříkají, aby po nich za chvíli sáhli. Vezmeš je do ruky, pohladíš a jsi jiný člověk. Zapomeneš na ženu, děti a na celý svět. Nebudeš míti jiných bohů kromě nás, šeptají. V kuřimském zámku bylo živo. Přijeli dva pánovi přátelé, oba známí hráči. Podobné návštěvy nebyly vzácností. Zdi zámecké je hostily často několik dní po sobě. Když se pánové při hře do sebe zakousli, dovedli při blikavém světle voskovic proseděti nad obrázky celé hodiny, aniž zpozorovali, že také slunce vychází neb zapadá. Hrálo se o veliké částky, které domácího pána připravovaly k žebrácké mošně. Ještě několik večerů a krásné kuřimské panství zhltnou čertovy obrázky. Pán sázel nesmyslně vysoko, aby ztracené peníze získal. Ale štěstí se mu již vyhýbalo nadobro. Paní marně prosila, aby muž zanechal hry. Jednou zrána zastihla hráče v pilné hře a místo dobrého jitra jim přála, aby tak mohli věčně hrát. zazděnýHráči se v tom okamžiku propadli do země. Dosud prý v noci bývá na zámku slyšeti šustění a pleskání karet, dopadajících na stůl.