O medvědovi a žerotínském myslivci

V dobách, kdy bylo údolí Desné ještě hlubokým a málo osídleným krajem, sloužil na panství Žerotínů lesmistr Kryštof Jakub Zeidler. Dobře znal zdejší hory a lesy a často do nich vyrážel na lov. Tehdy ještě nebylo nic neobvyklého potkat v jesenických hvozdech velkou šelmu.

Jednoho dne se Zeidler vydal na lov vysoko do hor. Střílel po zvěři, až nakonec vyčerpal všechny kulky, které měl u sebe. K večeru se proto vydal zpátky do údolí. Když projížděl krajinou kolem Desné, zaslechl náhle v lese hluboké bručení. Než stačil pochopit, co se děje, vyřítil se proti němu obrovský medvěd. Kůň se splašil a Zeidler jen tak tak seskočil ze sedla. Před rozzuřenou šelmou uprchl na nejbližší strom. Medvěd však zůstal pod ním a hrozivě obcházel kolem kmene.

Zeidler věděl, že jeho puška je poslední záchranou. Jenže náboje už žádné neměl. V zoufalství strhal z kabátu kovové knoflíky, nabil jimi zbraň a vystřelil po medvědovi. Rána však šelmu nezastavila. Naopak ji ještě více rozzuřila a medvěd se začal drápat po kmeni vzhůru. Teď už šlo o život.

Zeidler sáhl po poslední věci, kterou měl po ruce. Do pušky nasypal všechen zbývající střelný prach a místo kulky vložil svůj lovecký nůž. Pak namířil na medvěda, který už se škrábal stále výš, a vystřelil. Tentokrát zasáhl. Těžce raněný medvěd se zřítil k zemi. Zeidler slezl ze stromu a po krátkém zápase se mu podařilo šelmu dorazit a zachránit si tak život.

A protože byl přesvědčen, že za své vysvobození vděčí Boží pomoci, rozhodl se na místě nechat postavit boží muka. Na kamenném sloupu pak nechal zvěčnit své jméno a rok události. Stalo se tak 1. června 1683.

Ke stejným božím mukám se však váže i druhá pověst. Podle ní nebyla jejich stavba připomínkou zápasu s medvědem, ale měla Zeidlera očistit od podezření z čarodějnictví. Jako možné svědectví této verze se uvádí podivný znak připomínající stylizovanou růži či rozetu, vyrytý pod nápisem na sloupu.