O zlém lesním duchovi

Kdysi dávno stávala poblíž rozcestí obrovská stará jedle. Lidé se tomuto místu vyhýbali, protože se tradovalo že v tomto stromě sídlí zlý lesní duch. Ten, kdykoliv prošel někdo kolem, vystoupil z kmene a vhodil na cestu začarovaný kamínek, který se nedal překročit. Č|ověk zůstal stát na místě a ač se snažil sebevíc, nemohl se ani pohnout. Potom k němu duch přistoupil a řekl mu, že v cestě bude moci pokračovat jen tehdy, přenese-li některý z kamenů ležících na břehu Podolského potoka do vody. Když zkoprnělý člověk pohlédl na své ruce, nevěřil svým očím. Dlaně se začaly zvětšovat tak, že se konečky prstů téměř dotýkaly chodidel. Svou velkou vahou ohnuly záda do oblouku a člověk potom takto sehnut pomalým krokem jako začarován sešel z rozcestí ke břehu potoka. Tam si vyhlédl nějaký velký kámen a obrovskými dlaněmi, do nichž vstoupila pro ten okamžik nevídaná síla, odvalil balvan do čisté bystřiny. Jakmile se přes kámen převalila voda, lidské dlaně se opět zmenšily, duch se vrátil do kmene stromu a člověk mohl pokračovat ve své cestě. Nohy měl však ztěžklé, ruce ho bolely a hlava třeštila. Mnozí potom vyprávěli, že museli na několik dní pro velkou slabost doma ulehnout. Nikdo netušil, proč lesní duch dával tyto příkazy, snad měl rád pohled na vodu tříštící se o kameny či chtěl jen tak trestat lidi za to, že rušili svými kroky jeho klid. Kdoví. Pravda je, že od dob, kdy byla jedle pokácena, se lesní duch už v těchto místech nikdy neobjevil. V Podolském potoku je však dosud spousta obrovských kamenů, které sem kdysi přinášely lidské dlaně na příkaz lesního ducha ze Škaredé jedle.