Bílá paní na Zámeckém vrchu

Není tomu zas tak dávno, co ve staré chatrči v Eckerwaldu (les mezi Bochovem a Tašovicemi) žil mládenec se svou matkou. Jinoch denně vyháněl stádo na pastvu, zatímco matka se starala o domácnost. Jednoho dne – bylo to před svatým Janem – pásl mladík v údolí pod Zámeckým vrchem.

Tu se k němu přidružila divukrásná paní v bílém rouchu a dala se mu poznat jako zakletá princezna, kterou by mohl vysvobodit. Řekla mu, že se objeví další den, ovšem v jiném oděvu, a že k jejímu vysvobození bude potřeba pouze jeho polibku. Ona jej pak bude následovat a pomáhat jeho matce při práci. Mládenec slíbil, že dívku vysvobodí. Nadešlo jitro a mladý ovčák hnal své stádo s rostoucí netrpělivostí na stejné místo. Skutečně se objevila postava doprovázená černým psem, její podobu však nebylo možné rozeznat: tělo zcela zakrývaly ohavné vředy a havěť, rysy tváře byly pokřivené, rozcuchané prameny dlouhých hnědých vlasů zakrývaly její obličej i záda. Pomalu, mírnou rychlostí se přiblížila k mládenci na tři kroky, neřekla ani slovo, jen pohyby mu naznačovala, že může začít s vysvobozováním; vyděšený jinoch se však hrůzou nezmohl ani na nejmenší pohyb, a z jeho rtů vyšel jen zvuk plný zoufalého strachu. Hůl mu vypadla z ruky a postava utekla s žalostnými slovy: "Běda, nyní je opět na sto let konec!" S námahou se vlekl mladík domů, a dva dny poté zemřel.