Trampská strašidla a legendy

(Souhrn různých příběhů o trampských strašidel z růných koutů republiky. které nebylo možno přesně lokalizovat):

Na nepořádné trampy, kteří nemají dobře sbalen batoh či usárnu a při chůzi jim cinká některá z přezek číhá ROLNIČKA, která dotyčného nepořádníka svede z cesty, většinou do nějakých mokřin, či skal, aby si hezky pobloudil a příště si dal při balení pozor.

V údolí moravské řeky Oslavka lze potkat oblak mlhy zvaný BÍLEJ, který se občas zjevuje nad řekou, chová se až příliš inteligentně a čas od času se mu zachce někoho pronásledovat.

ČERNÁ PANÍ navštívila srub, kde se ke spánku chystali dva trampové. Když uléhali, jeden z nich uslyšel v polospánku od krbu podivný šramot a na stropě se objevila rudá zář od ohně. Napadlo ho, že to asi jeho kamarád ještě prohrabuje ohniště. Otočil se na bok a ke svému údivu spatřil záda svého kamaráda. Posadil se tedy a podíval se ke krbu. U něj seděla postava celá v černém, i s černou kápí přes hlavu a pohrabáčem prohrabávala žhavé uhlíky. V ustrnutí na ní zůstal zírat, postava k němu otočila hlavu, jenže pod kápí nebylo nic, jen černo. S dotyčným trampem to seklo nazpět a dál si nic nepamatoval. Ráno po probuzení, se hned dostavil hrozivý pocit z nočního zážitku a tak jen v leže přemítal, jestli se mu to zdálo, nebo ne. Proto se nakonec obrátil na svého vedle ležícího kamaráda a s nuceně veselým tónem se ho zeptal: „Tak co? Jak se ti spalo?“ Odpověď byla značně znepokojivá a ustrašená: „Tys to taky viděl?“ To nebylo vše. Oba se dohodli, že ostatním raději nic neřeknou, že je nebudou plašit. O pár týdnů později jiný osadník byl přes víkend na srubu se svojí slečnou. V noci najednou slyší ty dva na sebe venku volat. A pak znovu. Osadník šel otevřít závoru na dveřích, aby kamarádi mohli vejít a ono nic. Znovu jen slyšel hlasy těch dvou, jak si povídají. Nakonec to nevydržel, vyšel ven do tmy, kde volal, že srub je přece tady! Nikdo nepřišel. Hned po víkendu na osadní slezině se dotyčných ptal, co že to blbli a proč vlastně nepřišli do srubu. Ti si vše nechali dopodrobna převyprávět, pak na sebe koukli a oznámili osadě, že jim něco musí říci…

„PAJDA v noci hlídá pocestný“, zpívá se v písni od Wabiho Daňka. Tak tím hlídačem není myšlen žádný jezevčík či podobné štěkavé plemeno, ale přímo trampský bůh. Neboť je potřeba na vandrech - v případě nouze - mít nad sebou i tu nejvyšší spřízněnou ochrannou instanci. A zaplaťpajda, že to tak je.

FABIÁN je také v pantheonu trampských bůžků, ale pouze na Brdech, a v tomto případě byl Fabián trampy „vypůjčen“ z místních brdských lidových pověstí o ochranném duchu Brd. Brdští trampové mají svůj speciální oslavný přípitek na počest Fabiána, a dovolání se Fabiána při vyprávění nějaké neuvěřitelné historky prožité na Brdech, dává historce punc důvěryhodnosti.

Občas se trampové setkají s některými místními pověstmi blíž, než by se jim líbilo, jako kupříkladu jeden, kterého při nočním přechodu brdského hřebene poblíž vrchu Plešivec, dost vyplašil obrovský ČERNÝ PES. Jako velká černá skvrna, jenže se zářícíma očima, proběhl neslyšně kousek od něho. Ostatní si z dotyčného, po jeho příchodu k ohni, kde jim vyprávěl svůj zážitek, dělali legraci, že to asi byl uprchlý Pes baskervillský a jestli tam ještě někde nepotkal Sherlocka Holmese. Ale shodli se na tom, že to muselo být opravdu velký psisko, neboť dotyčný není žádné ořezávátko. Jenže po čase se jim do rukou dostaly brdské lidové pověsti sepsané Drahomírou Daňkovskou a ejhle, byla tam i část týkající se velkého černého psa, který se v noci pohybuje na Plešivci a má ohnivé oči.

Do jedné oslavské boudy měl jednou přijít za oslavujícími trampy cizí člověk. Pokecal, a když odešel, někdo si všiml, že jsou dveře celou dobu zevnitř zamčené na zástrčku.

Kořeny některých novějších příběhů, které už kolují jako pověsti, se ještě dají dopátrat přímo k osobě, jíž se měly stát. A to včetně těch fantasticky znějících. A pak záleží jenom na posluchači, zda jim bude věřit nebo je bude považovat za zkazku smyšlenou, ale i tak poutavou. Patří sem třeba noční návštěva přízraku v kápi na srubu T. O. Panda – zjevení se v noci hrabalo pohrabáčem v kamnech, místo obličeje mělo mlhu. Oba přítomní nocležníci ráno po probuzení z domnělé noční můry zjistili, že viděli to samé. Společný sen o mladém muži jedoucím na trh úvozem a zahrabané mrtvole měli mít účastníci jednoho z minulých Bloudění. Na Kozích horách bylo spatřeno stádo s lebkami místo hlav a na Středních Brdech jeleni, kteří nezanechávali ve sněhu stopy. O různých podivných zvucích na starých hradech a v opuštěných štolách ani nemluvě - nejedna osada se prý vzbudila uprostřed noci kdesi Sudetech nebo na místě starého neštěstí a slyšela německé hlasy, aniž by byl v okolí někdo vidět.

Z nevážných zkazek bych zmínil dramatický příběh o brdských panterech, který je z hlediska folkloristického zajímavý tím, že vlastně paroduje časté fámy a novinářské kachny o uprchlých šelmách. Jednou za socialismu prý na nádraží v Dobříši uvízl jakýmsi nedopatřením cirkusový vagón s pantery. Zvířata se z hladu a žízně dobývala ven, až zvědaví nádražáci vůz otevřeli, aby se podívali, co se tam děje. Panteři se jim ale vysmekli a prchli do lesa. Několik let o nich nikdo neslyšel, až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se na Brdech začala objevovat divná stvoření. Patrně se panteři zkřížili s netopýry, sovami, žížalami a jinými nebezpečnými tvory brdských Hřebenů. A od té doby v noci přepadají trampy a skautské oddíly a říká se, že občas jim i sají krev. Někteří tvrdí, že velocipedovou hustilkou.