O čarodějnicích

Pálení čarodějnic se v českých zemích vžilo na filipojakubskou noc z 30. dubna na 1. května. Oblíbeným odpočívadlem čarodějnic při jejich nočních letech byly kostelní věže. Odpočinek si zpestřovaly tím, že ohryzávaly kostelní zvony nebo škodily v okolí. Mívaly i své věrné pomocníky, kteří jim pomáhali zejména „vydojovat krávy“. Takové pomocníky čarodějnice získávaly tak, že propíchly klubíčko vlny dřevěnými ohořelými špejlemi, káply na klubko tři kapky krve z levého malíčku, sešly pozpátku se schodů a přehodily klubko přes rameno. To se pak proměnilo v černou kočku nebo zajíce. O těchto nocích bylo také nejsnazší vstoupit do spolku s ďáblem. Stačilo vyjít na křižovatku čtyř cest, postavit se tam a čekat, až se ďábel dostaví, a podepsat s ním smlouvu. Na „sabat“ se čarodějnice dopravovaly nejčastěji na koštěti, někdy jim posloužil rýč, hůl, vidle, máselnice, prase, koza… Kdo z poctivých lidí byl srdnatý, mohl se prý pokusit je v letu sestřelit, ale musel mít kulku, v níž bylo přimíseno trochu stříbra. Stačilo prý také, když je člověk poznal a oslovil jménem. Takto odhalená čarodějnice se pak neudržela ve vzduchu a spadla na zem.Čarodějnice se dostávaly z domu komínem, oknem anebo rovnou proletěly zdí. Člověk je mohl rozpoznat jen tehdy, když si do punčochy vstrčil čtyřlístek.

Historikové se dnes však spíše kloní k teorii, že hlavní základnou sletů čarodějnic, zejména tedy v noci z posledního dubna na prvního května, byl vrch Köhlerberg, tedy dnešní Uhlířský vrch u Bruntálu.

Nebyli to ďábli ani ohniví mužíci, co svítili o teplých nocích na Petrových kamenech, ani čarodějnice na hořících pometlech nelétaly nad skalisky na Vysoké holi. To jenom světlušky zažíhaly své lucerničky na oslavu letního slunovratu…