Prokletý převozník

Od Vitína pod Bukovou horou šel pocestný. Když došel do Malého Března, tak u mola spatřil převozníka, který seděl na molu u své uvázané pramice a hleděl na líný tok Labe. Když k němu ten pocestný přišel blíže, slušně jej pozdravil: „Servus, pane. Přívoz je v provozu?" Převozník byl rozšafný stařík, který mu milým hlasem odpověděl: „Ty asi nejseš vocaď... Právě jsem to chtěl zabalit a jít domů. Máš ale štěstí, ještě tě převezu." Pocestný se nalodil a převozník spustil: „Přívoz tu fungoval vždycky, nejbližší mosty sou až v Ausigu a Děčíně. Nedávno tady plánovali postavit labskej most. Měl bejt přímo tady mezi Grosprýznem a Nestržicama a pojmenovanej měl bejt podle matky Franze Josefa Žofie. Ale mělo to stát přes milion korun, takže žádnej most nevznikl. Naštěstí pro mě!" Jeho pasažér zatím unaveně pozoroval vlny Labe a kochal se krásou blízkých vrchů, na nichž kvetly ovocné sady.

Převozník však brebentil dál: „Labe je teď plný šífů. Hlavně řetězovejch parníků s uhlím, cukrem nebo jinejma cajkama. Někdy ani nemůžu přeplout na druhej břeh! Blbý je to v zimě, to je řeka zamrzlá. Halt blbý kšefty. Jo, jo, co lidí se tu utopilo! V Tukvicu vytáhli u přívozu na jaře chlapa - byl měsíc ve vodě, ksicht úplně pryč. Pak se zasebevraždila ženská vod jednoho šífáka dole ze švádnu. A teď v létě zmizel v řece třeba syn učitele z Nešvicu, přímo před fotrovejma očima! Často sou to sebevraždy, ale některý lidi si jenom nedávali majzla. Řeka může být zrádná! Halt blbý kšefty."

Potom se náhle otočil, rozmáchl se pádlem a přetáhl svého kunčofta po hlavě. Pocestný se omráčen poroučel na dno pramice. Převozník jej dovedně prošacoval, aby u něho v portmonce našel něco cenného. Nahmatal jen pár drobáků, které by mu pocestný stejně zaplatil za převoz. Schoval mince do kapsy a znechuceně zabručel: „Halt blbý kšefty."

Potom hodil svou oběť do vln řeky Labe. Pocestného studená voda řeky probudila. Pokusil se doplavat k protějšímu břehu. Plaval jako o život a vyváznul jen díky rybářům, kteří mu nakonec polomrtvému pomohli na břeh. Když jim pak vyprávěl svou příhodu, nevěřícně kroutili hlavami: „Vždyť tady už léta žádný přívoz není!“ Starší chlapík s placatou čapkou na hlavě a porcelánovou fajfkou v ústech mu ale záhadu objasnil: „Naposledy tady v těch místech převážel dědek Stepanek z Povrdlů. Říkalo se o něm, že svý kunčofty topí a okrádá. Jednou ho prý jedna z jeho topících se obětí proklela, takže se tu prej i po smrti zjevuje i se svým prámem a užírá ho pekelnej mamon. Běda pocestnýmu, který se na tuhle prokletou pramici nalodí! Skončí pak na dně Labe." Potom ten starý kmet zabručel: „Měls mladej štěstí, žes nepřišel vo kejhák."