Smok

Před dávnými časy bývaly prý také hadí sněmy. To se hadi z celého krajeslézali na jedno místo a tam rokovali. Předsedal jím hadí král. Někteří sedožívali dlouhého věku a byli pak dlouzí a silní, lidem nebezpeční. Když byl had ušetřen po sedm let lidského zraku, stal se z něho smok.

Na pastvisku u Loukova stávala kdysi hruška Kamínka. Její rozložitá korunadávala dobytku v létě stín a v zimě ukazovala v závějích cestu.

Jednou se v díře nedaleko ní usadil smok. O polednách vylézal vždycky ven, rozhlížel se opatrně kolem a pak si vyhlédl některou z krav. Rychle se k ní připlazil,kolem zadních nohou se jí obtočil a vysál všechno mléko. Krávy se neplašily. Trpělivě postály, a potom se šly zase pást. Sytý smok se vyplazil do koruny hrušky a za slunného dne tam usnul.

Mnohokrát dostali pasáci vyhubováno, že špatně hlídají krávy. Potom dali hlavy dohromady a jednou za poledne vyčíhali zloděje. Pod hruškou si na něj počkali s klacky.

Smok vylezl z díry a plazil se trávou ke krávě. Tu se před ním objevil statný pasák a zasadil mu notnou ránu. „Tu máš, ty jeden zloději! Takovou ti dám na pamětnou, že na mne nikdy nezapomeneš!“ Had zasyčel, rychle se obtočil pasákovi kolem těla a v mžiku bylo po synkovi. Když to ostatní viděli, s křikem utekli.

V dědině bylo veliké pobouření. Obecní rada dala vybubnovat, že kdo hada zabije, dostane na ruku dvacet rýnských stříbra jako odměnu. Nikdo si ale na smoka netroufal.

Tak žil smok v díře na pastvisku dál, každý den vydojoval sedlákům ty nejlepší krávy a lidé ho nechávali na pokoji.

Jednou přišel odkudsi z hor do Loukova myslivecký mládenec. Když slyšel, co se v dědině stalo, ohlásil se u fojta. „Jestli chcete, pomohu vám, fojte! Nic k tomu nepotřebuji, jen dva snopy slámy a nějaké staré mužské šaty,“ nabízel se mládenec. Fojt hned poslal pro děvečku, aby z komory donesla jedny šaty a pacholka zase hnal do stodoly pro slámu. Byl rád, že se bude s hadem někdo bít.

Mládenci řekl: „Co chceš, to dostaneš! S námi se najíš u stolu a o vyspání také není u nás zle. S hadem si ale musíš pomoci sám. Dej na sebe pozor, nejsou s ním žádné žerty. Síly má za deset čertů.“

Před večerem udělal myslivecký mládenec ze slámy panáka a oblékl ho dostarých šatů po fojtovi. Potom ho schoval do komory, aby nestrašil lidi a šel spát. Brzy zrána donesl slaměného panáka na pastvisko a postavil ho pod hrušku.Sám se schoval do koruny stromu a čekal, až pasáci přihnali dobytek a slunce vyšlo z mraků. Smok se objevil teprve před polednem. Hladový vylezl z díry, vztyčil hlavu a rozhlédl se kolem. Hned uviděl panáka. Pomalu se kněmu připlazil, pak se mu rychle obtočil kolem těla a pevně sevřel. Na tu chvíli mládenec čekal. Skočil s hrušky a ubil smoka sukovicí. Když had zcepeněl, stáhl z něho kůži a tělo zakopal pod hruškou. Potom se vrátil s veselou do dědiny k fojtovi.„Tu máte, fojte, hadí kůži a odměna je moje! Od smoka už máte navždy pokoj.“

Tak dostal myslivecký mládenec odměnu dvacet rýnských stříbra a šel zase po svých. Ale lidé dlouho nemohli zapomenout na smoka a hrušce na pastvisku se vyhýbali zdaleka. Tak tam zůstala opuštěná a nikdo se o ni nestaral.Jednoho dne vítr zlomil korunu a lidé potom její kmen vyvrátili. Dnes už nikdo neví, kde smokova hruška stávala.