o bílé štice

Pověst o Bílé štice z rybníka Svět Za časů, kdy Třeboňské krajině vládli mocní páni z rodu Rožmberků a slavný Jakub Krčín proměňoval močály v rybniční klenoty, stalo se cosi, o čem se mezi rybáři šeptá dodnes... Krčín právě dokončil velký rybník Svět, který měl být nejen pýchou kraje, ale i zrcadlem nebe. Lidé však tvrdili, že v hlubinách bývalého lesa, který byl zatopen, zůstalo něco starého a silného – pramen dávného lesa, v němž podle místních přebývala lesní panna s očima jako smaragd a duší svobodnou jako divoký vítr. Jak voda stoupala, zmizel pramen, zmizela i panna. A přestože se rybník naplnil rybami, jedné noci se v mlze objevila bílá štika, větší než loďka, s očima zelenýma jako mech. Rybáři, kteří ji spatřili, tvrdili, že se z ní ozýval zpěv ženy. Někteří říkali, že to je zakletá lesní panna, jiní, že strážkyně podzemních proudů. Legenda praví, že kdo ji chytí, nalezne na dně rybníka klíč ke staré svatyni, jež patřila zaniklému pohanskému kultu vod a lesa. Ale nikdo ji chytit nedokázal – a ti, kdo se o to pokusili, zmizeli v mlze, jako by je Svět sám spolk'l. A tak se dodnes říká: "Když se bílá štika ve Světě zjeví, příroda mluví – a lidé by měli mlčet."