Krásná Líza

Nyní je tomu již velmi dávno, co žila v Raunerově domě v Krásňanech jedna mladá dívka, které v celém okolí říkali krásná Líza. Avšak osud tomu chtěl, že se měla krása stát její záhubou. O svém poklesku si netroufala mluvit s nikým, dokonce ani se svou matkou. Své dítě skrývala přede všemi, schované v jedné truhle, nahoře na půdě. Několikrát za den se tajně vyplížila na půdu, aby v pohledu dítěte našla útěchu ve svém strachu a trýzni. Když dítě nakojila, položila je na polštář a truhlu zavřela. Ponechala vždy malou škvíru, aby se dítě neudusilo. Jednou, když opět prodlévala u svého dítěte, volala ji matka. Položila dítě rychle do jeho postýlky, zavřela víko truhly a běžela dolů. Když se po nějaké době vrátila, málem se jí leknutím zastavilo srdce, protože víko zapadlo do zámku. Plna úzkostné předtuchy jej rozrazila, ale dítě před ní v truhle bylo již mrtvé. S nesmírným želem je k sobě přivinula, ať je však tiskla k srdci sebevíc, k životu je už nemohla probudit. Když zemi zahalila noc, vykopala Líza za domem pod bezovým keřem malý hrob a mrtvolku do něj uložila. Žádný člověk nebyl svědkem, jen hvězdy znaly tajemství, které odpočívalo pod bezovým keřem. Přešlo několik dní. Jednoho večera přišla k oběma ženám sousedka z Mehnertova domu. „Jen si pomyslete,“ začala, „co teď již od nějaké doby slyším noc co noc. Pokaždé se mi zdá, jakoby každý večer u vašeho černého bezu velmi hořce plakalo malé dítě.“ Když Líza slyšela tato slova, chtělo se jí pro neslýchanou bolest zemřít. „Matko, matko!“, volala, „sousedka se nemýlí, tam leží pochované mé dítě!“ Pak ulevila svému trýzněnému srdci, vyprávěla, co se stalo a jak k tomu všemu došlo. Nešťastná dívka byla postavena před soud a podle přísných zákonů oněch dob odsouzena k smrti. Jeden hrabě nabídl tisíc dukátů, bude-li jí darován život. I soudci měli soucit s jejím mládím, vždyť jí bylo sotva osmnáct let. Asi by jí byla bývala udělena milost, ale Líza odmítla: „ Co vytrpělo mé dítě, má se stát i mně.“ A tak šla beze strachu vstříc smrti, která pro ni byla vykoupením z bezmezného trápení. Chlapec, který krásnou Lízu tolik miloval a přece se stal příčinou jejího neštěstí, nenašel již nikde klidu, opustil otce i matku a nikdy se nevrátil. Jeho rodiče nedokázali ztrátu svého syna oželet a usoužili se k smrti.