Dům "U Zlaté štiky"

V 16.století se velice rozšířilo rybniční podnikání a prodej rybího masa. Proto se i u Olomouce hojně budovaly rybníky. Velkou událostí proto byly i podzimní výlovy rybníků.

V domě č.p.253 na rohu dnešní Ztracené a Michalské ulice žila tehdy chudá rodina. Dům ale vlastnil Jan Bahenský z Lukova. Tomu se jednou ztratil prsten, rodinná památka, a on obvinil chudé nájemníky z krádeže.

Do chudé rodiny patřil i malý desetiletý Ondřej, který po ztrátě prstenu pomáhal při výlovu blízkého rybníka. Za odměnu si vybral velkou chycenou štiku a tu hned utíkal věnovat panu Bahenskému, protože měl zřejmě tušení o velkém tajemství. Po vykuchání ryby se nakonec opravdu objevil v rybě pánův prsten. A ten se rozpomněl, že jej asi opravdu u rybníka ztratil. Chudé rodině a Ondřejovi se poté omluvil a odměnil se mu. Na památku poté dal vytesat nad vchod svého domu zlatou štiku. Od ní poté vznikl název domu.

Co je na pověsti Dům "U Zlaté štiky" (ne)pravdivého?

Na této pověsti jsou pravdivé nejen údaje o existenci rybníků a rozvoji rybníkářství na Olomoucku v 16. století, ale i postava Jana Bahenského z Lukova, který dům vlastnil od roku 1571. Před ním se zde připomíná na počátku 16. století šlechtic Záviš ze Slavíkovic a od roku 1534 olomoučtí měšťané. Od roku 1586 byl dům v držení měšťanů, v polovině 17. století zde bydlel malíř Tomáš Andermann, radní Pavel Straupe, perníkář Jan Hoher atd. V dvacátých letech 20. století zde byla vinárna Ludmily Jahodové. Samotný dům čp. 253 na rohu dnešní Ztracené, Mahlerovy a Michalské ulice je v jádře gotický, renesančně a barokně přestavěný a pod zmíněným názvem je znám od roku 1614. Samotný příběh však není písemně doložen.