Legenda o kletbě jesenického pastýře

Barbora byla ženou frývaldovského městského pastýře Kryštofa Schmieda. Žili spolu v nuzných poměrech a jejich manželství provázely neustálé hádky. Když pastýř v létě roku 1622 těžce onemocněl a na lůžku v bolestech umíral, v záchvatu blouznění a nenávisti ukázal prstem na svou ženu a před sousedy vykřikl, že za jeho utrpení může ona, protože ho otrávila černou magií V té chvíli se podle legendy ve Frývaldově strhla strašlivá bouře. Lidé věřili, že Barbora v noci utíkala z domu a rituálně zakopala na kraji pastvin uhranuté kravské kosti a čarodějné lektvary, čímž na celé město uvalila strašlivou kletbu. Hned druhý den po pastýřově smrti začal ve Frývaldově masivně hynout dobytek, krávy dojily krev a v domech se kazilo jídlo. Vystrašení měšťané věřili, že Barbora dokáže pouhým pohledem uhranout kohokoli, kdo jí zkříží cestu. Barbora byla okamžitě zatčena a uvězněna v jesenické Vodní tvrzi. Podle legendy, která o ní kolovala mezi lidmi, byla obdařena temnou silou, která ji činila necitlivou vůči bolesti. Tradovalo se, že při prvních vlnách mučení (kdy jí kat nasazoval palečnice a natahoval ji na skřipec) se prý jen tiše smála a katovi pomocníci tvrdili, že viděli její rány, jak se samy od sebe zacelují, protože jí ďábel dává sílu Mýtus o Čarodějnici z Frývaldova se uzavřel 3. července 1622, kdy byla Barbora vedena na popraviště za vratislavskou bránou. Lidé si vyprávěli, že když kat zapálil hranici, z plamenů vylétl velký černý krkavec – lidé věřili, že to byla Barborina duše, která město neopustila a dál straší v hlubokých jesenických lesích. Její upálení odstartovalo krvavou lavinu, která na Jesenicku trvala další desítky let