Šibeniční vrch

Severovýchodně od Huzové se zdvíhá nevelký kopec, Šibeniční vrch (Galgenberg).Na samém vrcholku je starý kříž. Zde stávala před třemi sty lety šibenice, jejíž konopnou smyčkou se protáhl život mnohých odsouzenců. Vyšší soudní právo, neboli právo hrdelní Huzová získala v roce 1565 . Na nedalekém Šibeničním vrchu byla v té době postavena šibenice a na náměstí pranýř. Jednou zde byl také oběšen jistý muž, který napáchal mnoho zlých činů. V hodinu, kdy jeho mrtvola byla dopravována k pohřbení na hranice katastru obce, k místu U Tří lip (Drei Linden), seděl prý popravený k úžasu všech lidí na okraji své chaloupky v Huzové a spokojeně přibíjel šindele na její střechu. Ještě dlouhá léta poté, kdy šibenice byla odstraněna, bylo toto místo pověstné různými projevy strašidelných úkazů a každého, kdo se ocitnul v jeho blízkosti, pojala taková úzkost, že se bál vlastního strachu. Louky pod Šibeničním vrchem zarůstaly býlím, protože se říkalo, že tráva zde rostoucí je prokletá slovy těch, kteří se na oprátce kdysi zhoupli ze života přímo do pekla. Nikdo se neodvážil vyhnat svá stáda na zdejší pastviny. Tak plynula dlouhá léta, až jednou přišel do kraje mladý pasáček s malým stádem ovcí. Dobře znal pověsti o zakletých loukách pod Šibeničním vrchem, ale také znal kouzlo, kterým může toto prokletí zrušit. Do jeho rodné chaloupky kdysi přišel starý potulný mnich, který vyprávěl o tom, jak zlé čáry navždy zmizí, když na ně člověk třikrát pohlédne dírou po suku v kousku dřeva. Právě takové kukátko měl pasáček při sobě, když hnal své stádo na pastvu pod Šibeniční vrch. Denní světlo ještě úplně neprotrhlo tmu, na trávě se třpytila rosk a mladík zrovna přicházel k úpatí kopce. Vtom se ozvaly dunivé kroky a směsice hlasů, které přecházely/ v táhlý hukot. Pasáček přiložil kukátkok očím a spatřil průvod černě oděných postav pomalu vystupujících k vrcholu hory. Podíval se podruhé i potřetí a vtom hrůzné divadlo zmizelo a krajinu rozzářil první sluneční paprsek.Od toho dne už nikdy na Šibeničním vrchu nestrašilo, šťavnatou trávu spásala stáda krav či ovcí a lidé beze strachu procházeli těmito dříve prokletými místy. V místní pověsti se však praví, že ten, kdo se podívá na úbočí Šibeníku oním kouzelným kukátkem, může spatřit mizející stíny sehnutých hřbetů postav, které kdysi dávno žili v představách někdejších obyvatel okolních vesnic.