O bitvě na Strhově a uťatém nose

Podle Kroniky české nastal roku 748, ve čtvrtém roce vlády knížete Nezamysla, velký spor mezi vyšehradským knížetem Nezamyslem a kouřimským knížetem Rozhoněm. Příčinou byly hranice říčanského dvorce. Rozhoň chtěl jeho území odtrhnout od vyšehradského knížectví a přivlastnit si je. Nezamysl se nejprve pokusil spor vyřešit smírně a poslal k Rozhoňovi svého věrného posla. Vzkázal mu, aby se spokojil se svým územím a nepokoušel se obsadit říčanský dvorec. Rozhoň však od svého úmyslu neustoupil. Když se to Nezamysl dozvěděl, svolal vladyky a statečné muže a přikázal jim, aby vytáhli k Říčanům a dvorec bránili veškerou mocí. Také Rozhoň shromáždil své bojovníky. Nařídil jim porazit Nezamyslovo vojsko a poté táhnout dál do vyšehradského knížectví a plenit je. Obě vojska se střetla na poli zvaném Strhov. V bitvě podle kroniky zahynulo přibližně sto Nezamyslových mužů a kolem tří set Rozhoňových bojovníků. Dalších pětapadesát Kouřimských bylo zajato a odvedeno na Vyšehrad. Mezi zajatci se tajně skrýval také samotný kníže Rozhoň. Když byl poznán, Nezamysl nařídil všechny ostatní vězně propustit. Rozhoňovi však nechal srpem uříznout nos. Poté jej propustil také. Rozhoň se měl vrátit do Kouřimi s vlastním uříznutým nosem v ruce.