Jasanová vařečka

Za třicetileté války oblehli podle pověsti Švédové hrad Hukvaldy. Obléhání trvalo dlouho. První útok hradní posádka odrazila, stejně jako druhý. Švédové se však nevzdávali a každé ráno obránce vyzývali, aby se vzdali. Na začátku čtvrtého týdne se švédský velitel rozhněval a přikázal svým vojákům, aby hrad za každou cenu dobyli. Dokonce slíbil sto zlatých tomu, kdo jako první vystoupí na hradby. Při třetím útoku se Švédům podařilo obranu prolomit. Vojáci vtrhli do hradu a obránci začali odhazovat zbraně v naději, že si zachrání život. Jediný člověk na hradě o tom vůbec nevěděl – hradní kuchařka. Právě vařila v kuchyni hrách k obědu. Když se podívala z okna a spatřila Švédy, vyděsila se a zároveň se strašlivě rozzlobila. Skočila k peci, vzala svou vařečku a zapíchla ji do hrachové kaše Pro Švédy vařit nebudu!“ pomyslela si a utekla. Švédové mezitím vyrabovali zásoby a nakonec hrad zapálili. Po jejich odchodu začal Hukvaldský hrad pomalu chátrat. Dřevěné části zetlely a kameny se začaly sypat z hradeb. A právě z vařečky, kterou kuchařka zapíchla do hrachu, měl podle pověsti vyrůst za dvě stě let mohutný jasan. Když se později rozhodli stromy na hradbách pokácet, přišla řada i na tento jasan. Dřevaři se ho však báli porazit. Nakonec zavolali zkušeného dřevaře Juru ze Sklenova. Strom podřezali, ale jasan stále nepadal. Když se do něj Jura opřel, strom se náhle zachvěl, vymkl se a přitiskl Juru ke zdi. Jura zemřel. Lidé si tehdy vzpomněli na neblahé znamení, které se podle nich objevilo už při jeho svatbě s Maruškou – při svatebním slibu totiž zhasla jedna ze svící. Maruška mu však zůstala věrná až do konce života.