O jeptišce Elišce

V blízké Pustiměři stával od roku 1340 do roku 1588 klášter Benediktýnek. Po svém založení biskupem Janem VII., řečeným Volek za přispění Karla IV., byl klášter obdarován statky a majetky a těšil se značné prosperitě a bohatství. V husitských válkách a po zkáze hradu Melice, utrpěl značné škody i klášter, který byl vypálen, a již se ho nepodařilo obnovit do původní slávy. Mravy v klášteře se zhoršovaly a hospodaření kláštera šlo od desíti k pěti. Na upevnění mravů byla do kláštera nasazena abatyše Anna z Dolan, vedla řeholnice velmi tvrdou rukou, ale hospodaření kláštera nezvládala. Tehdy se do kláštera dostaly dvě nové řeholnice Eliška z Otaslavic a Judita z Moravských Prus. Ač byly rodiči do kláštera poslány, aby se vyhnuly bídě, nedařilo se jim pod vládou abatyše Anny o moc lépe. Abatyše praktikovala tvrdé tělesné tresty a vládu teroru. Jeptišky si samy opatřovaly stravu a prostředky na živobytí od prostých lidí z okolí. Při jedné z žebravých výprav po okolí se jeptiška Eliška seznámila s uhlířem Buškem. Navzájem si oba padli do oka a uhlíř Elišku podporoval. Když se o přátelství doslechla abatyše, dala Elišku zbičovat a zavřela ji do sklepa kláštera. Juditě, která byla v klášteře rovněž velmi nespokojená, se Elišky zželelo a společně z kláštera v roce 1563 uprchly. Eliška se ukrývala u uhlíře Buška a Judita prchla do Vyškova, kde byla po nějaké době lapena biřici. Abatyše ji opět nechala tvrdě potrestat a uvěznit. Nepříčetně vzteklá abatyše vyrazila společně s biřici Elišku hledat. Když přijeli k chýši uhlíře Buška, nechala zavalit vstup do chýše kmenem stromu, chýši zapálila a Elišku v chýši upálila. Abatyši Annu z Dolan za svoje hříšné prokletí jeptišky Elišky stihl spravedlivý trest, když se roku 1573 utopila v močůvce z hnojníku biskupského velkostatku.