O velikém ohni

Že velká rozpustilost, nevázanost a veselí mívají zlé následky, o tom se Lounští přesvědčili počátkem 16. století.

Tenkrát už bylo město opět bohaté, k truňku, ať už šlo o víno nebo o pivo, neměl nikdo daleko, a tak nejednou si přihnuly jak osoby úřední, tak obecní lid. V roce sedmnáctém prý dokonce tancovali v plachtách či košilích na rynku a opilý kněz tam křtil k veliké legraci všech zabalené trdlo, tedy širokou paličku čili tlouk.

Jako by nikdo nevěděl, že se mají mít na pozoru.

Toho dne totiž připelášil odkudsi z polí zajíc, oběhl velkou lípu na náměstí a zase zmizel, jako by se nechumelilo. A navečer, sotva začal svítit měsíc, objevila se blízko něho malá, ale dobře viditelná hvězdička. A co vlaštovčích hnízd během svého rozpustilého mumraje opilci shodili, nebudu ani vyprávět. Přitom prý jediné z těchto neobvyklých znamení ohlašovalo velký požár!

Jenže Lounští si ničeho nevšimli, takže pověra se brzy stala skutkem.

Nějaký tovaryš soukenického cechu jménem Knap přišel do domu vdovy Vohnišťové na Malém předměstí. Musel mít na vdovu pořádný dopal, když si vyčíhal chvíli, kdy nebyla doma, požádal malého synka o dřevo (aby prý si na něm vejce upekl), a to přímo pod střechou zapálil.

Z toho nepěkného i nerozumného skutku vznikl požár, že celé město Luna shořelo a lehlo popelem, jak zaznamenal letopisec.

Knap se ke všemu nakonec přiznal a skončil tím, co způsobil — v plamenech na hranici ze slámy a dřeva.