Upomínající ženy

Jak se ve studené prosincové noci v roce 1814, tak nešťastném pro Aš, rozšířil z Příkop neuvěřitelně rychle ničivý požár a pronikl zhoubně až na Hlavní ulici, zastavil se tento divoký živel k všeobecnému úžasu u Kunstova domu. Ještě více udivilo, když se u Kunstova domu zastavil i požár, který se o 40 let později šířil tentokrát v opačném směru od Selbské ulice. Leckdo by mohl s určitostí tvrdit, že to mohlo být spojeno s nadpřirozenými jevy. V domě s vysokými schody, prostornými světnicemi a rozlehlými půdami mohl kromě toho kdekdo vidět a slyšet všelijaká strašidla. Lidé vyprávěli, že kdysi jeden cikán v tomto domě zaříkával požár. Za to musel majitel domu slíbit, že každý rok daruje chudým bochník chleba. Kdyby jednou někdo zapomněl, pak nemělo být v domě pokoje. Potom by se ukázal na chodbě nebo na schodech veliký muž opřený o zeď, který by, když lidé přešli a vše se utišilo, začal povykovat a rámusit. Jednou měly podivuhodný zážitek dívky, které chtěly jít do přástevny. Vyprávělo se o tom následující: za časů našich prababiček byly v tomto domě ještě přástevny. Když přišel večer a denní práce byla ukončena, scházely se ženy a dívky ze sousedství. U kolovrátků si povídaly, smály se, vyprávěly a zpívaly. Jednou chtělo zase několik dívek vyjít v Kunstově domě nahoru po schodech do přástevny, ale na odpočívadle schodů uviděly tři ženy, které zde ještě nikdy neviděly a jejichž ošacení a chování se jim zdálo tak cizí, že se strašně vylekaly. Dvě ženy byly oblečeny bíle, třetí měla šat černý. Postavy pak bez jediného slova zmizely. Dívky, které na chvíli zděšením strnuly, běžely rychle do světnice a vzrušeně vyprávěly o neobyčejném setkání na schodech. Majitele domu však tato zpráva nijak zvlášť nepřekvapila. Řekl, že byly ženy viděny v domě již několikrát. Neznamenalo to nic nedobrého. Přicházely jen připomenout bochník chleba, který dle svého slibu měli majitelé domu věnovat chudým. Jakmile byl chleba donesen na příslušné místo, upomínající ženy se již více neobjevily.