O znaku města

Za vlády Vladislava II. se Češi proslavili v celé Evropě válečnou výpravou proti Milánu, kterou v roce 1158 vyhlásil a vedl císař Fridrich Barbarossa. V českém vojsku bylo deset tisíc neohrožených mužů toužících po slávě i kořisti. Ještě dřív, než se dostali do Lombardie, předběhla je zvěst, která je líčila jako lidožrouty siláky, jejichž rána mečem či sekyrou protne každé brnění. A takové zprávy nahnaly obráncům Milána strach. Čechy nezastavila ani prudká řeka Adda, na které Miláňané strhli všechny mosty. České vojsko se neohroženě vrhlo do proudu a řeku se mu podařilo přebrodit. Pak už se Čechové připravovali před milánskými hradbami na zteč. Někteří zhotovovali žebříky, jiní o kus dál pekli na rožních těsto. A Milánským připadalo, že to jsou nabodnutí lidé a že tedy pověst o Češích jako lidožroutech nelhala. Když se druhý den dali naši společně s císařskými do dobývání hradeb, bitva dlouho netrvala. Čeští rytíři jeden za druhým přelézali hradby a protože měli na tvářích škrabošky, obránci je měli za skutečné ďábly a dali se neprodleně na útěk.

Mezi prvními vstoupil do Milána Ješek z Pardubic. A podobně jako ostatní myslel také na svou kořist. Právě kořist v dobytém městě byla odměnou za dlouhé mašírování a útrapy války. A tak rytíři brali v milánských domech co jen mohli. Brnění, přilbice, zbraně, boty, šperky, oblečení i nádobí. Pan Ješek měl brzy cenností tolik, že je sotva uvezl na koni. Pospíchal k jedné z otevřených milánských bran, aby měl kořist co nejdřív ve svém ležení. Jenže právě u téhle brány seděl v úkrytu strážný a ani nedutal, aby si ho nepřátelé nevšimli. Při pohledu na obtěžkaného Ješka mu svědomí nedalo. „Zloději nenažraný, aby ses těmi nakradenými věcmi neudávil,“ sykl polohlasem a přeťal provaz, na němž visela kovaná mříž s ostrými bodci. Ta s hrozivým rachotem spadla za Ješkovým sedlem a jeho bělouše přesekla v půli. Rytíř sice z půlky koně spadl před branou na zem, ale nic si z toho nedělal. Popadl svou válečnou kořist do náruče, sedlo hodil na rameno a s úsměvem kráčel celý zborcený koňskou krví do ležení.

Po své porážce se museli Miláňané císaři podrobit, přísahali mu věrnost a zaplatili deset tisíc hřiven pokuty. Vladislav obdržel od císaře tisíc hřiven a při slavnostní mši i cennou královskou korunu, kterou mu sám Fridrich na důkaz vděčnosti položil na hlavu. Na rytíře Ješka z Pardubic čekala jiná odměna. Český král mu udělil šlechtický erb, na němž je vyobrazena přední půlka jezdeckého koně se zlatou uzdou v červeném poli. A tento znak se stal o něco později znakem města Pardubice.