Smírčí kámen "Brlůžky"

Křížový kámen v lese „Brlůžky“ označuje místo vraždy Michala zvaného Císař, který byl, soudě podle vytesaných znaků, zřejmě váženým členem soukenického cechu. Umělecké zpracování památníku působí majestátním dojmem a je provedeno velice zdařile.

Kámen se zcela vymyká všem doposud objeveným křížovým kamenům v okolí. Jeho kulturně-historická hodnota je mimořádná. Nejen, že je mementem lokální tragické historie loupežnictví na Blanensku, ale je též jistým „smírčím“ dokladem moravského zemského práva ve vrcholném středověku. S největší pravděpodobností se jedná o nejstarší křížový kámen na Moravě. Zároveň je také prozatím jediným objeveným, který nese latinský nápis.

Dějiny křížového kamene úzce souvisí s loupežnictvím na Blanensku a s jinými pamětními kameny v okolí. Zdejší rozsáhlé lesy bývaly od 15. do 17. století pelechem loupežníků a nekalých živlů (odtud názvy „Brloh“ či „Brlůžky“), kteří na blízké frekventované silnici – staré zemské obchodní cestě z Moravy do Čech (v podstatě dnešní R 43), přepadávali pocestné. Tato středověká komunikace byla některými badateli ztotožněna s tzv. Trstenickou stezkou. Silnice vedla od Lažan úvalem vedle cihelny, velkými oklikami „lesem loupeží“ (viz pomístní název „Loupeže“ – jinak polní trať „Březí“ mezi Újezdem u Černé Hory a Závistí, kde kdysi býval dubový les) okolo křížového kamene Jakuba z Újezdu u Černé Hory, syna Václava Dvořáka z Milonic, umístěného na okraji dnešního lesa „Kuchyňka“ (viz polní trať „Pod stezkou“) či okolo našeho křížového kamene v lese „Brlůžky“, dolů k Závisti (ve středověku samoty zvané „Na Brlohách“). Střediskem těchto neplech býval zájezdní hostinec v obci Závist (dosud stojící), lidově přezdívaný „Myší díra“ nebo „Myší past“ [„Mausfall“]. Údajně v něm byla světnice s pohyblivou podlahou, kde byli hosté vražděni a olupováni (viz polní trať „V Komoře“). Ze seznamu věcí, ze kterých se v městečku Černé Hoře (severně za lesem „Brlohem“) od roku 1465 vybíralo mýto, lze uvést: sůl (z Rakous), koření, víno, olej, sukna (z Vlach), mýdlo, barvy, ovoce, obilí, konopí, kůže, kožichy, oděvy, železné výrobky (kosy, srpy, zbraně) a mnohé jiné. V letech 1283 až 1286 byl kraj sužován jistým Gerhardem, předkem pánů z Kunštátu, který se svou čeládkou sídlil na hradě v Obřanech. Nechvalně proslulí byli taktéž Bedřich z Linavy a Bedřich se Šonburka. Lupičem byl také Hynek z Kunštátu, zvaný Suchý Čert, který vystavěl tzv. Čertův hrádek u Blanska a v roce 1406 oloupil brněnské kramáře. Jiný urozený, Přech z hradu Trmačova (u Černé Hory), toho roku zase jihlavského měšťana Jana Kutlara. Roku 1406 byly Lažany přepadeny purkrabím Jana z Lomnice, který zde pobral mnoho dobytka, lid rozehnal a rychtáře zajal. Dalším lapkou byl Erhard ze Sovince (jinak z Doubravice nad Svitavou). Zemským škůdcem byl také Vaněk z Lamberka, zvaný „sokol“, který ve zdejších lesích se zálibou číhal na brněnské kupce. Vypravuje se, že si kdesi u Černé Hory počíhal s druhy na kupce jedoucí z Letovic, kterým pobral 12 balíků sukna. V letech 1440 až 1446 (jiný zdroj mylně uvádí rok 1412) byl ve zdejších hustých lesích přepaden majitel panství, Beneš I. Černohorský z Boskovic. V ohrožení života slíbil Bohu, že když vyvázne živý, zasvětí mu svého prvorozeného syna. Slibu dostál a na paměť nechal na Závisti u „Brlohu“ postavit pověstný sloup či Boží muku se sochou Spasitele (dosud stojící, v renesančně-barokní podobě, viz polní trať „U Salvátora“). V roce 1457 byl jeho syn Tas [Protasius] zvolen biskupem olomouckým. Nutno uvést, že v letech 1481 až 1484 se přepadávání po lesích dopouštěl se svými ozbrojenci i sám Beneš II. Černohorský z Boskovic (syn pana Beneše), nikoliv ovšem z loupeže, nýbrž z osobní zášti nebo msty. V roce 1556 se na mučidlech přiznal jistý Václav Mušín, který v „Brlohu“ okradl úředníka o 16 kop. V letech 1560 až 1599, za působení černohorského purkrabího Matouše Bendery z Bavorova, měl dle dochované pověsti páchat svoji trestnou činnost jistý „Krvavý Bureš“. Roku 1563 se přiznal na mučidlech jistý Jan Holý, že s Tomášem Pelechem ze Svatoslavi a s Vlhou z Katova, zastřelili v „Brlohu“ člověka. V letech 1563 až 1568 řídila v kraji šestnáctičlenná lupičská banda pod vedením jistého Táborka a dvou bratrů Královcových, která se často přestrojovala za řezníky nebo bednáře. Kamenný kříž (131 x 100 cm) jistého zabitého obchodníka či řezníka – „bagounkáře“, bez nápisu a bez letopočtu, se nachází v Malé Lhotě v lese „U Bahen“, kde je malý rybníček. Loupilo a zabíjelo se také u Kuřimi, jednak na Červeném vrchu (viz pomístní název „Červený vrch“), dále pak v nedalekém lese (viz lesní trať „Zlodějka“). Mezi dnešními lesy „Kuchyňka“ a „Brlůžky“ byl v roce 1566 zavražděn (podle jiných zdrojů na místě přepadení brněnských kupců) také Jakub z Újezdu u Černé Hory, syn Václava Dvořáka z Milonic, jehož „náhrobek“ tam doposud stojí (ne však na původním místě). Ke kameni se dochovala smírčí smlouva z roku 1567. Křížový kámen (79 x 65 cm), zhotovený ze světlého mramoru, je podle Karla Odehnala velice podobný kameni (116 x 53) u Vojtěchova u Bystřice nad Pernštejnem z roku 1569. Také přímo v Lažanech, směrem k Újezdu, stávaly tři kameny, z nichž dva proti sobě. První je nezvěstný. Druhý (80 x 55 cm), zhotovený ze světle hnědého permského pískovce, stál v místě zvaném „Na Jezírku“ (brod přes potůček tekoucí od lesů „Kuchyňka“ a „Brlůžky“) a byl zničen Jednotným zemědělským družstvem v závěru 70. let 20. století. Dnes je zde zahrada rodinného domu a kámen byl údajně zabetonován do jeho základů. Byl na něm vyryt latinský kříž a pod ním meč a sekera. Jeho fotografii ještě publikoval Rostislav Vermouzek. Pilnáček podle ústního podání praví, že kámen nechala postavit jedna žena, snad manželka jistého francouzského důstojníka či generála, který zde byl za napoleonských válek zabit. Třetí (83 x 41 cm), zhotovený z hnědého permského pískovce, stojí na levém břehu potoka Lažánka, v předzahrádce domu č. p. 72 (dříve č. p. 74), v části zvané „Na Trávníkách“. Před rokem 1980 stál o 3 m dále od silnice. Dodnes je na něm viditelný maltézský kříž, jehož rozšířenou základnu vyplňuje gotická kružba. Kameny měly označovat hranice tří někdejších panství: Kuřimského (Brněnského či Křížovnického řádu v Brně), Černohorského a Blanenského. K oběma kamenům se váže pověst o souboji dvou soků (patrně bratrů) o urozenou dívku, kteří se navzájem zastřelili. Když dívka zjistila, že oba padli, skočila z nedaleké skály a zabila se také. V roce 1571 bylo zemskou správou nařízeno, aby byl les mezi Milonicemi a Černou Horou vymýcen ve vzdálenosti dvaceti kroků po obou stranách cesty, aby se zamezilo přepadům. Opět zde byl postřelen jeden člověk.