O Skrytínu

Skrytín (německy Skritin) má dlouhou a zajímavou historii. V roce 1879 ji ve své rozsáhlé vlastivědné práci o labském údolí v německy mluvících oblastech Čech rozkryl děčínský vlastivědec Franz Focke. V historických písemných pramenech narážel opakovaně na slovansky psanou formu pojmenování místa jako Skrzytin nebo Skrytin. Z toho logicky vydedukoval, že místopisný název pochází ze slovanského slova skrýt, což podporuje Skrytín také svou odlehlostí a skrytostí. Skrytín měl podle pověsti vzniknout hluboko v předkolonizačních dobách jako staroslovanská vesnice čítající sedm domů. Vesnice se ale v 16. století proměnila ve svobodný statek, který sjednotil všech sedm hospodářství do jednoho majetkového celku. Tím si Skrytín vysloužil výjimečné postavení. Majitel svobodného statku, tzv. svobodník, byl totiž právně na úrovni panství. Nebyl povinován běžnou robotou, finančními odvody, ani většinou dalších závazků jako běžný nevolník. Mohl také svobodně nakládat se svým majetkem, prodávat ho bez svolení vrchnosti. Takto privilegovaných statků bývalo pomálu.

Je pravděpodobné, že se svobodník rekrutoval z původních obyvatel vesnice, jako majitel jedné ze sedmi zmiňovaných usedlostí. Postupně pak jednotlivé grunty sjednocoval, přičemž si uhájil své postavení svobodného. To, jak závidění hodné postavení to bylo, dokazuje, že se o jeho minimálních povinnostech vůči vrchnosti dochovala po staletí tradovaná lidová pověst. Podle ní měl majitel svobodného statku Skrytín v čase války poskytnou vrchnosti vůz s koněm a ještě koně navíc, a majitel svobodného statku „zur Hardte“ (Hortau-Lesná – na protějším břehu Labe naproti Dobkovicím) koně, vůz a vozku. Měl platit jen nepatrné nájemné, a na rozdíl od nevolníků, kteří robotovali většinu dní v roce, musel vykonávat pouze jednu starou státní robotu, a totiž nahánět zvěř či pokládat lovecké sítě (Jagtnetze) tak často, jak bylo v jeho oblasti loveno. To také dokládá historický záznam v pozemkovém registru uložený v děčínském zámeckém archivu: „Hans Klepsch, svobodný sedlák, chodí jen sám na lov zajíců, od další roboty je osvobozen.“ Po vynalezení a zdokonalení střelných zbraní se stal lov se sítěmi překonaný a skytínský sedlák, jako svobodník, byl tohoto závazku zproštěn, a další jinou robotu neobdržel.

Jiná pověst, vztahující se ke Skrytínu, rozkrývá původ německého názvu Reichberg, kterým byl nazýván vrch (396 m. n. m.), na němž Skrytín leží, a na přelomu a ve 20. století se také prosazovat jako německojazyčná varianta pro samotný Skrytín. Obyvatelům svobodného statku Skrytín se totiž podle této pověsti jednu dobu říkalo přezdívkou „Reichbauer“, tedy bohatý sedlák. Jméno mělo vzniknout v době, kdy se jednomu z majitelů statku finančně velmi dařilo a těšil se z velkého blahobytu. Přezdívka se přenesla i na pozdější držitele gruntu. Pozemková kniha zaznamenává od roku 1624 několik majitelů Skrytína skutečným jménem, první je již zmiňovaná rodina Klepschova či Klopschova, pak rodina Stolle, která tento majetek převedla v druhé polovině 19. století na rodinu Frauenlob. Od ní kolem roku 1890 koupil bývalý svobodný statek pražský továrník Rudolf Richter. Že si byl svébytné tradice Skrytína vědom, dokládá nejen pojmenování vily coby „zámku“, ale také odkaz na právní postavení zakoupeného pozemku „auf Gut Skritin“ (na majetku či statku Skrytín), což zřejmě vychází z německého pojmenování pro svobodný statek „Freisassengut“.