Pověst o Matyldě

V Benešově v domě vedle mostu přes Ploučnici žila chudá vdova. Její syn se živil řezáním hadrů v benešovské papírně. Když se jednou během poledne procházel podél řeky Ploučnice směrem k Ostrýmu, došel až k farské louce. (Ta kdysi ležela na břehu řeky. Při stavbě železnice sem bylo přeloženo nové koryto a místu se tak mezi lidem říká "kněžská hlubina".) Na louce hoch uviděl velkou ženu, která měla šaty až po kolena zmáčené od vlhké trávy. Byla to Matylda. Řekla mu: "Nechoď už zpátky do papírny, tolik peněz, kolik si tam za rok vysloužíš, dám ti každý den. A také oblečení, které zůstane napořád jako nové, ode mne dostaneš."

A pokračovala dále: "Pokud budeš statečný, můžeš mě vysvobodit, ale zemřít musíš, ať se ti to povede nebo ne. Až přijde do Benešova nový farář a bude v kostele poprvé sloužit, jeho mše se nezdaří a ty zemřeš. Dostaneš ode mě také kouzelný proutek, abys mohl na farské louce stanout v boji se zemřelým rytířem", dokončila svou řeč Matylda. Od té doby nosil hoch nový oděv. Nosil ho stále a stále vypadal jako nový. Když naposledy přišel do hadrárny a blížilo se poledne, řekl svým druhům: "Nyní přijde Matylda a vezme si mě sebou". Oni ale z toho nic neviděli ani neslyšeli. Dlouhé Matyldino zakletí se tak přiblížilo se ke svému konci: Na ostrém roste malá hrušeň. Až z ní bude velký strom a z této hrušně budou prkna nadělána a z prvního prkna, které nařezáno bude, kolébka udělána a dítě, které v této kolébce bude ležet, mě vysvobodí.

Toho dne v poledne přišel hoch na farskou louku, kde svedl vítězný boj se zemřelým rytířem. Do Benešova přišel záhy nový, čerstvě ustavený duchovní. Jeho první mše v kostele se ale nezdařila. Když se hochova matka vrátila z kostela domů, našla svého syna mrtvého.