Kamenný strážce

Kam se dívá kamenný Strážce Skalní obličej na kopci Homolka u hranice s Rakouskem nedaleko Stráže nad Nežárkou upřeně hledí na sever. Možná si prohlíží jeskyňku Fabián, která vypadá, jak ulitá z obří formy. Síť jemu podobných soch v blízkosti megalitických staveb střeží silové zóny po celém světě. Ne náhodou je doprovází pravěké svatyně - té dubovické se říká Kněžská skála. Dva lesní kostely v sousedství pohotově obsadili jezuité. Zůstaly tam po nich kostry mrtvých neviňátek. Rakouskou stezkuZ kopce Homolka v hraničním polesí Dubovice na jihu Čech vyvěrá hypnotický klid a citlivější lidé tu ztrácí orientaci. Za nejvyšší bod Homolky je v oficiálních mapách vydáván úsek lesa v 607 metrech nad mořem. Skutečným vrcholem je však žulový útvar připomínající lidskou hlavu, který se nachází v nadmořské výšce 632 metrů. Po celém Strážsku se traduje, že na kamenné bustě držela stráž jedna z četných hraničních hlídek již v dobách Slovanů. Posádka odtud střežila nedalekou Gmündskou nebo též , po níž se k nám od jihu dovážela sůl. Za Velké francouzské revoluce se hlavě z granitu trefně přezdívalo Napoleonova hlava. X-man z lesa se zajímal o astrologii Podle pověstí sedával na dubovickém Strážci lesní muž zvaný Divec a za měsíčních nocí pozoroval hvězdy. Tato bytost byla nadána mimořádnými schopnostmi. Lidem hloupým a škodolibým zpravidla přivodil nehodu, aby je přešly roupy. Člověku poctivému, který se ocitl v nouzi, nezištně pomohl. Když sedlákovi z Mirochova shořel potah, donesl mu dřevo na nový vůz až k chalupě. Jinému muži z Dolní Lhoty vyprostil z bahna povoz i s koňmi, který uvízl na Královské cestě v Dubovici. Kamenný Strážce na kopci Homolka v hraničním lese u Stráže nad Nežárkou se dívá na sever Hlídka střežila z kamenné hlavy Rakouskou stezku vedoucí do Stráže nad Nežárkou Za jasných nocí sedával na žulové soše v Dubovici lesní muž Divec Při obcházení mění Strážce Homolky svůj vzhled Skalní blok vedle dubovického Strážce vypadá jako vojenský bunkr z betonu Strážce vidí přímo do jeskyňky Fabián s jižně orientovaným vchodem Ulila Fabián planeta nebo dávní stavitelé? Zednické úpravy se od megalitu příliš neliší. Jeskyňku Fabián obývali poustevníci už ve 12. století Masivní litá záda nastavuje jeskyňka Fabián krutým vichrům severu Na Fabiánu hned vedle jeskyňky se dá vystoupat na další odlitek z granitu Vázal kamenivo na stavbě u Fabiánské poustevny člověk nebo příroda? Základy černínského zámečku se podobají provázaným blokům žuly na skále za nimi Megality na Fabiánu sloužily jako poustevna Kamenný Strážce upírá zrak k severu. Jakoby si prohlížel kilometr vzdálenou skálu v přírodní rezervaci Fabián, která skýtala úkryt poustevníkům již ve 12. století. Vstup do nadzemní jeskyňky je orientován na jih proti obličeji Strážce. Celá skála připomíná odlitek z tekutého granitu a v její těsné blízkosti najdeme podobných staveb několik. Přímo z nitra Země tu do člověka vstupuje konejšivé usmíření. Nejspíš proto si v druhé polovině 18. století nechal hrabě Jan Rudolf Černín postavit u poustevny dřevěný zámeček, který mu však za letní bouřky roku 1804 vypálil blesk. Černínové v tom viděli boží prst a radši magické místo opustili. Ze zámečku se dochovaly jen základy, na jejichž stavbu byly použity kameny uvolněné z okolních megalitů. Shodili viklan lidé nebo zemětřesení? Mezi Strážcem a jeskyní na Fabiánu se nachází ještě rozvaliny další stavby, která byla evidentně pobořena. O brutalitě síly, ať už přírodní či lidské, svědčí rozlámané mnohatunové kvádry. Stržení neušel ani viklan opodál. Z jedné skály tryskal pramen, na druhé byla svatyně ValdenštíVydáme-li se od Strážce směrem k jižní hranici, narazíme na Bublavou skálu, skrze niž kdysi zurčel pramen tekoucí sem podzemím od výše položené kamenné hlavy. Zhruba o kilometr dál pod Bublavou skálou se tyčí ještě Kněžská skála, která odnepaměti sloužila jako svatyně. Na přelomu 12. a 13. století se tu měli setkávat Vatikánem pronásledovaní a později přišla tajná lesní kazatelna vhod i kališníkům. Mnohatunové kvádry roztříštěné na zemi svědčí o původní stavbě u viklanu na Homolce Shodili viklan mezi Strážcem Homolky a poustevnou Fabián lidé nebo zemětřesení? Od Strážce Homolky tekla podzemní puklinou voda až k Bublavé skále S hlasitým zurčením se pramen dral Bublavou skálou na povrch Pravidelné žulové pláty tvoří pozoruhodnou stavbu Bublavé skály V cetrálním bodě Kněžské skály utvořil tekutý granit obličej hledící na východ Kněžská skála odnepaměti sloužila jako svatyně, modlili se tu i kališníci Dva kostelíky v silové zóně Homolka zneužili jezuité. Zůstaly tam dětské kostry. Prolévala církev v silové zóně Homolka krev? Jindřichu IV. z Hradcezabitá nemluvňataMoc ukrytá v jihočeské Dubovici nedala spát ani , který se oženil s vnučkou husitského krále Jiříka z Poděbrad. Byl to zřejmě on, kdo nechal někdy na přelomu 15. a 16. století severozápadně od kamenného Strážce postavit kostel svaté Markéty a kostel svaté Anny. Obou svatostánků se však zmocnili již roku 1594 jezuité, a když tu v druhé polovině 18. století zahájil černínský hrabě jakési vykopávky, zuřivě mu bránili. Teprve rok 1945 odhalil proč. Během oprav kostelů se pod kamennou dlažbou nalezlo množství dětských kostřiček. Mezi lidem se vyprávělo, že tu služebníci Vatikánu pohřbívali , která jim porodily dívky zmizelé během poutí.