Hotel Bída

Důvodem pojmenování někdejšího hotelu Bída (čp. 32/IV na Masarykově náměstí) byla nespokojenost císaře Josefa II. s obsluhou v roce 1778.

Současná budova připomíná slávu někdejšího hotelu provozovaného od roku 1850 Matějem Štěpánkem a jeho potomky. Především po renovaci Adolfem Štěpánkem v roce 1897 patřila Bída se svými 50 pokoji k největším hotelům východní Čech a její restaurace a kavárna k nejvyhledávanějším při pořádání významných společenských a kulturní podniků či politických schůzek. Mnohokrát zde byli také hoštěni významní návštěvníci města – mj. i prezident T. G. Masaryk v roce 1920.

Zmíněná pověst ovšem souvisí s dobou, kdy na tomto místě služby přijíždějícím návštěvníkům města poskytoval předchůdce proslulého hotelu – zájezdní hostinec U Bílého lva. V květnu a červnu 1778, v době sporu mezi Rakouskem a Pruskem o tzv. bavorské dědictví, v něm bydlel syn rakouské panovnice, tehdy již římskoněmecký císař, Josef II., který v okolí města zkoumal možnosti pro vybudování opevnění na ochranu proti pruskému vpádu. S poskytovanými službami hostince však nebyl údajně příliš spokojen, a tak svou nespokojenost s obsluhou dal hlasitě najevo poznámkou: „Je to bída“.

Hostinec U Bílého lva pak byl řadu desetiletí chrudimskými občany označován jako „Bída“, oficiálně byl však takto pojmenován až ve 2. polovině 19. století nový hotel rodiny Štepánků. Není bez zajímavosti, že nové jméno hotelu spojené s tradovaným nepříliš lichotným vyjádřením o úrovni poskytovaných služeb z úst budoucího českého panovníka nijak neuškodilo prosperitě podniku.

V 50. letech 20. století byl hotel Bída vyvlastněn a proměněn na domov učňů a později svobodárnu zaměstnanců Transporty a od roku 1956 zde sílilo ředitelství státních lesů. Většina chrudimských občanů si však tento objekt spojuje především s prodejnou potravin umístěnou v přízemí budovy.