Pověst o bezhlavém muži a podkladu na Sladovce

Na okraji Benešova se nad potokem zvedá stráň nazývaná Sladovka. Pod jejím svahem, nedaleko vody, ukazovali staří lidé kámen, který označovali za dávný popravní kámen. Podle místního vyprávění se na tomto místě v minulosti vykonávaly hrdelní tresty. Jedním z popravených měl být také mladý muž, jehož vina ani jméno se v pověsti nedochovaly. Jeho duše však po smrti nenalezla pokoj. Za večerního šera a v noci se měl u kamene zjevovat přízrak bezhlavého mladíka. Někdy nesl svou uťatou hlavu pod paží, jindy ji držel před sebou v obou rukou. Přitom měl ruce sepjaté nebo složené tak, jako by prosil o modlitbu či odpuštění. Přízrak nepřepadával pocestné ani jim fyzicky neubližoval. Stačilo však jeho náhlé objevení pod temnou strání, aby se lidé místu po setmění vyhýbali. Mladík měl bloudit v okolí kamene, protože jeho smrt nebyla odčiněna nebo protože nebyl uložen do posvěcené země. Ke Sladovce se váže také pověst o zakopaném pokladu. Ten má být ukryt pod jedním z mnoha kamenů rozesetých po svahu. Poklad však nelze hledat kdykoliv. Člověk musí přijít v podvečer krátce po prudkém dešti. Potom má postupně udeřit do kamenů na stráni. Většina z nich vydá obyčejný tupý zvuk. Jeden jediný se však ozve kovovým zazvoněním. Právě pod tímto kamenem má ležet ukryté zlato. Pověst neříká, zda poklad hlídá bezhlavý mladík nebo zda jsou oba příběhy spojeny pouze stejným místem. Je však možné, že přízrak bloudící kolem popravního kamene chrání tajemství Sladovky před lidmi, kteří by se pokusili získat bohatství bez práva a bez úcty k mrtvým.