O Koloredovi

Krásenské lesy odedávna patří biskupství olomouckému. Chudí lidé měli v nich vždy dostatek práce a obživy. Jedni káceli stromy a dělali dřeva palivová užitková, druzí je odváželi a mnozí uhlíři pálívali tu v milířích dřevěné uhlí. Všichni pak si z lesů nosili dřevo na otop, neboť vždy bylo dostatek suchých větví, roští a pařezů, které potom v zimě dávaly chudině aspoň dosti tepla. Než toto všechno přestalo, když pánem statků se stal kníže Koloredo (Antonín Theodor hrabě Colloredo, 1777–1811, první arcibiskup olomoucký).

Ten zakázal svým lesním, že nesmějí nikomu dovoliti něco z lesů odnášeti. Sám přísně dohlížel, zda je toho zákazu dbáno. Jezdíval na bujném koni do lesů a zle bylo každému, koho zastihl, že si nese z lesa třeba jen nůši klestí. Trestával na místě nemilosrdně. Chudobní lidé ho za takovou lakotu proklínali.

Za to neměl po smrti v hrobě pokoje; jak jezdíval po lesích za živa, tak vídali ho lidé jezdit po smrti zase, ale ne na koni, nýbrž na ohnivé bečce, podle které klusal kůň s ohnivýma očima. Tak sjížděl po lukách, po cestách i po kopcích. Někdo namaloval strašícího Koloreda na plechový obrázek a ten zavěsili v lese v místech, kde nejčastěji zlý pán býval viděn.