Modroret

Nedaleko Louček lze v jedné rokli u malého vodopádu rozeznat zbytky zdí Čertova mlýna. O něm se vypráví tato pověst

Loučský mlynář, kterému Švédi za třicetileté války zcela zničili jeho mlýn, si chtěl v rokli postavit mlýn nový. Povolal řemeslníky, kteří nejprve vybudovali vodní hráz a náhon. Ale to, co jeden den vystavěli, bylo do druhého dne vždycky zničeno. Mlynář proto nechal postavit v noci hlídky a opravdu, druhý den bylo započaté dílo neporušené. A tak řemeslníci hlídali každou noc a další den mlynář vždy viděl, jak mu stavba utěšeně roste.

Jedné bouřlivé noci však spatřili hlídkující dělníci temnou postavu, která měla na hlavě rohy a oblečena byla do kožešiny. Z úst jí až po kolena visel dlouhý, ohnivě rudy jazyk. "To je určitě ďábel!" zvolali zděšení muži a rychle utekli za mlynářem, aby mu o tom mohli vyprávět. Následujícího dne spatřili na staveništi úplnou pohromu. Hráz byla protržená, trámy mlýna shozené, zeď zřícená a vápno odplavené. Když to mlynář uviděl, prohlásil, že přístí noc bude hlídat stavbu raději sám. Rozhodl se, že čerta očaruje a zažehná. A když se příští noc satanáš objevil znovu, odvážný mlynář na něj skočil a přetáhl ho sukovicí po hlavě. Čertovi upadl jeden roh a kožešina se z něj svezla. Tu mlynář poznal, že se pod kožichem skrýval člověk. Šlo o psance, který byl nebezpečný celému okolí a který měl přezdívku Modroret. Přezdívku dostal proto, že mu při jedné rvačce nějaký chlap rozřízl spodní ret, a ten se od té doby neprokrvoval. Mlynář ho se svými dělníky svázal, zavřel a následujícího dne ho soudili ve Verneřicích. Zde byl po několika dnech na Popravčím vrchu sťat, neboť měl v okolí na svědomí více zlých činú. Mlynář však stavbu nedokončil, neboť to pokládal za zlé znamení, a raději se odstěhoval. Od té doby se tomu místu říká Čertův mlýn.