Noční lovec ve svojkovském lese

Před mnoha a mnoha léty, když se ještě tajemné věci stávaly, šly jednou dvě ženy ze Sloupu do Zákup na pouť. Když už se k večeru schylovalo, daly se na cestu zpět. Hlubokým úvozem (silnice tenkrát ještě nebyla) došly do Svojkova, dolů do zatáčky, kde se tenkrát ve Vernerově díře říkalo. Náhle spatřili proti sobě ze svojkovského lesa loveckou stezkou přicházet dlouhou, hubenou postavu, celou v šedém oblečenou. Puška přes rameno, ohnivé oči v tmavé tváři doplňovaly tajemný zjev. Po jeho boku se jakoby vznášeli dva nádherní srnci.

Vystrašené ženy padly na kolena a křižovaly se před zjevením, které se stále blížilo. Když už před nimi stálo, vztáhlo ruku a pravilo: „Jsem noční lovec. Zde máte za své modlení." Ze vztažené ruky mu vypadl měšec. V té chvíli zjevení zmizelo, jako by se do země propadlo.

Obě ženy se chopily těžkého měšce, který byl více pytlem než měšcem, a co jim nohy stačily, prchaly z tajemného místa.

Když došly domů, vyprávěly domácím i sousedům, co je potkalo. Sousedé se domluvili, že tajemného lovce musí vidět. Jistě i proto, že také doufali v hojnost zlaťáků. Po tři noci tito mužové čekali po dlouhé hodiny na místě, kde ženy nočního lovce viděly, ale tajemného zjevení se nedočkali. Snad modlitby obou žen mu přinesly vysvobození.