Čarodějný mlýn u Rudoltic

V hlubokém, lesnatém údolí u Rudoltic stával kdysi osamělý mlýn. Lidé z okolních vsí se mu raději vyhýbali. Říkalo se totiž, že mlynář Guntram a jeho žena Toleta jsou čarodějové a ve mlýně se dějí podivné věci. Nikdo však netušil, jak strašné tajemství staří manželé ukrývají.

Před mnoha lety žili v Dobromělicích, kde se dostali do sporu s rytířem Přibíkem. Ten si od mlynáře vypůjčil velikou sumu peněz, ale když ji měl vrátit, obvinil Guntrama a jeho ženu z čarodějnictví a chtěl je nechat upálit. Mlynář proto uprchl do hor. S sebou však odvedl i Přibíkova malého syna Bohumila, kterého rodičům z pomsty unesl. Sedmnáct let pak Guntram a Toleta žili v rudoltickém mlýně a chlapce vychovávali jako vlastního. Bohumil mezitím vyrostl v mladého muže. O svém skutečném původu nic nevěděl a Guntrama s Toletou považoval za své rodiče. Když se později vydal do Dobromělic, setkal se tam s krásnou Kateřinou, dcerou rytíře Přibíka. Oba se do sebe zamilovali, aniž tušili, že jsou sourozenci. Kateřina se však mezitím provdala za jiného muže. Bohumil se v zoufalství vrátil do rudoltického mlýna, ale Toleta ho přemluvila, aby se pro svou milou vrátil. Bohumil skutečně Kateřinu tajně odvedl z jejího domova a přivedl ji do mlýna.

Tak uběhla léta. Jedné noci zabloudil do rudoltického údolí rytíř Přibík se svým zetěm. Hledali přístřeší a osud je přivedl právě k dávno ztracenému mlýnu. Bohumil je přijal a nabídl jim skromnou večeři. Kateřina prý právě nebyla doma. Unavení poutníci se uložili ke spánku v místnosti pod střechou. O půlnoci je probudil strašný rachot. Okna se rozletěla a do světnice vpadl houf černých koček. Svíjely se, skákaly po místnosti a vydávaly děsivé skřeky. Přibík popadl meč a začal se po nich ohánět. Jedné z koček usekl nohu. Zvířata se rozprchla a zmizela v temnotě. Když měsíc ozářil podlahu, spatřil Přibík u svých nohou useknutou kočičí nohu. Podal ji svému zeti. V okamžiku, kdy se jí Líčko dotkl, se však noha proměnila v lidskou ruku. A na prstech se třpytily dva prsteny. Jeden z nich Líčko poznal okamžitě. Byl to prsten, který kdysi daroval své nevěstě Kateřině.

Za svítání vstoupil do světnice Bohumil. „Mé ženě se v noci přihodilo neštěstí,“ oznámil. „Přišla domů zraněná a krvavá.“ Přibík s Líčkem vběhli do vedlejší místnosti. Na lůžku ležela Kateřina. Byla těžce zraněná a na jedné paži jí chyběla ruka. Vtom se za nimi objevili Guntram s Toletou. Starý mlynář pohlédl na Přibíka a po letech mu připomněl jeho dávnou křivdu. „Vzpomínáš na těch sto padesát marek, pro které jsi mě chtěl upálit? Přísahal jsem ti pomstu. Ukradl jsem ti syna a vychoval ho tak, aby ti jednou způsobil největší hanbu.“

Pak odhalil strašlivé tajemství: Bohumil a Kateřina byli sourozenci. Toleta zasvětila Kateřinu do čarodějnictví a Bohumil, aniž o svém původu věděl, se stal manželem vlastní sestry. „Teď můžeš na hranici, kterou jsi kdysi chystal pro mne, poslat vlastní dceru,“ vysmál se Guntram Přibíkovi. „Jsem pomstěn.“

Vtom se mlýn otřásl, jako by se měl celý zřítit. Ozval se děsivý rachot a všichni padli na zem. Když se Přibík s Líčkem vzpamatovali, leželi Guntram a Toleta mrtví na podlaze. Kateřina byla mrtvá na lůžku. A Bohumil pochopil, jakého zločinu se nevědomky dopustil. „Zločin, který jsem spáchal, mě zahubí také!“ vykřikl. Vyrazil ven a vrhl se do mlýnského kola. Přibík s Líčkem prchli z mlýna. Sotva však vyběhli ven, ze všech stran vyšlehly plameny. Během několika minut se celý rudoltický mlýn proměnil v jedinou hromadu popela. A ještě dlouho potom se tomu místu říkalo Čarodějný mlýn.