Pověst o hospodě U tří sov

Tato pověst se udává v době, kdy se na „hoře Medelské“ začala dolovat železná ruda. Chudí lidé, muži i ženy, kteří si chtěli dolováním trochu přivydělat, tam docházeli z velké dálky. Museli si s sebou nosit chleba na celý den a zapíjeli ho vodou z potoka, který tam tudy tekl. Ale večer byl už ten chleba tvrdý a mnozí šli o hladu domů, kde na ně moc jídla také nečekalo. Majitel dolu, nejspíš sám král, nechal na časté žádosti poddaných zřídit na západní straně od „hory Medelské“ hospodu, kde se mohli královi poddaní před namáhavou cestou domů posilnit a odpočinout si po těžkém dni. Tuto hospodu pak koupil jeden český měšťan z Olomouce, který měl strašně rád všechna zvířátka. Jednou našel v lese tři malé sovičky, o které se začal starat. Ty časem vyrostly, ale od hospody je nikdo nedokázal odehnat, i když už byly na svobodě. Měli tam totiž neustále hodně jídla. Vždycky seděly nade dveřmi a čekaly, než jim hospodský donese nějaké zbytky. A právě proto horníci začali říkat této hospodě „U tří sov“. Někteří z horníků si začali po vydaném povolení stavět své chaloupky blízko této hospody, aby nemuseli každý večer chodit i několik hodin pěšky domů a ráno zpět, a s nimi se tam nastěhovali i jejich rodiny, až tam po nějaké době vznikla hornická osada, pro kterou se ujal název „U tří sov“. Protože tento název byl dlouhý, začalo se této osadě říkat zkráceně jenom „U sov“. Přešlo pár století a na „hoře Medelské“ se už dávno nedoluje a malá hornická osada se změnila na malé městečko, kterému se říká Úsov.