Markvartický kostel

Kdysi se v Markvarticích narodil chlapec, který se v dospělosti stal arcibiskupem v Salzburku. Ve stráří si vzpomněl na svou domovinu a poslal do Markvartic posla s příkazem poddaným, aby vystavěli krásný a velký kostel. Nedal jim na to však dostatek peněz. Když byl svatostánek dostavěn, arcibiskup zatoužil svůj kostel spatřit. K stáru sice oslepl, ale měl tak dobrý hmat, že si mohl věci prohlížet pomocí prstů.

Přijel tedy do Markvartic, aby si krásný a velký kostel svými prsty ohmatal a potěšil se z něj. Kostel však byl za málo peněz pouze nuzný a malý.

Když k němu arcibiskupa dovedli, řekl: „Rád bych si svůj kostel pořádně prošel a jeho stěny pohladil, abych zjistil, do čeho jsem investoval peníze." Průvodci se zděsili, ale jeden z nich neváhal, vzal arcibiskupa za ruku a vedl ho třikrát podél obvodové zdi kostela a uvnitř zrovna tak. Arcibiskupa to uspokojilo, jenom si ještě přál dotknout se věžní kupole, jež měla být pokryta mědí. Přistavili mu tedy žebřík, s pomocí svých průvodců vylezl nahoru a jeden chytrák mu rychle položil ruku na kus měděného plechu, který narychlo sehnali, neboť na celou střechu z mědi jim také peníze nestačili, a tak byla z obyčejných šindelů. Od té doby zůstává tento měděný plech přitlučen na střeše kostela jako připomínka na arcibiskupa.