O poustevníkovi a tváři nepřítele

Jedna pověst vypráví, že na hoře Skalce je možno spatřit tvář nepřítele. Kdysi zde údajně žil starý poustevník k němuž chodívali lidé z celého okolí pro radu. Obraceli se na něj tehdy, když poznali, že jim někdo Životě škodí a oni nemohli zjistit, kdo to je. Poustevník, o němž se říkalo, že vidí zlo v jakékoliv podobě, pozval příchozího do své malé dřevěné chýše usedl spolu s ním na hliněnou podlahu a zadíval se mu hluboko do očí. Uchopil jej za ruku a požádal, ať nespouští pohled z jeho tváře. Ta se po chvíli začala ztrácet v šedé mlze, která postupně zahalila celou místnost. Potom začal mlžný závoj řidnout a z šedých obláčků se nevynořila tvář poustevníka, ale tvář patřící tomu, který člověku, dosud tajně, ubližoval. Tak se mnozí od tohoto podivuhodného muže dovídali, kdo vstupuje do jejich životů se zlými úmysly a špatní lidé to tenkrát neměli ve zdejším kraji vůbec snadné. Jednoho dne se však stalo, že poustevník zmizel neznámo kam. Bylo to prý v dobách dlouhých válek, kdy se zlo rozšířilo tak, že poustevník úplně ztratil vlastní tvář. Přesto pověst pokračuje a vypráví o tom, že za podzimních dnů, kdy je krajina zahalena do mlhy, chodívají lidé i nadále k vrcholu Skalky a věří tomu, že v mlze spatří tváře svých nepřátel.