O dvou hastrmanech z lesa Žebračka

V Přerově ste mohli za dávných časů potkat hned dvě hastrmanské živnosti. Ten jeden byl učiněné dobračisko. Za porci tabáku naháněl rybářům ryby a pomáhal formanům, když jim kolo od vozu uvízlo v nějaké té škvíře. Za to ten druhý to bylo pěkné kvítko. Lidí se spíš stranil a držel se víc v Žebračce na Strhanci. Ale když už na nějakého člověka narazil neváhal ho pořádně postrašit.I dcera hodináře se sním prý setkala. Jednoho dne okopávala se svým otcem brambory na mýtince v Žebračce. Otec se vrátil do Přerova a ona tam zůstala sama. Pracovala až do klekání. V tom dńedaleko v křovinách uslyšela nějaké čvachtání. Vzpoměla si na hastrmana, popadla motyku a utíkala domů. Celou cestu jí pronásledovaly ty prapodivné zvuky. Na konci cesty, kde se vzal tu se vzal, sedí na stromě hastrman a zle se na ni šklebí. Dcera se lekla. Naštěstí nestratila hlas ani svou duchapřítomnost. Pěkně křesťansky pozdravila . “ Čert tě sper!“ zaskřehotal hastrman, protože tím pozdravením nad ní ztratil moc, a ztratil se v křoví. Děvče uříceně přispěchalo domů. Hastrmana v Žebračce už nikdy nepotkalo.