Poklad na Hradci

Otvírá se jen dvakrát do roka: na Květnou neděli a na Veliký pátek. Je otevřen jen po dobu čtení pašijí. Poklad hlídá bělovlasí kmet, duch starého hradu. Zlato je možné spatřit jen na Veliký pátek. Na Květnou neděli přišel pást na Hradec dobytek malý pasák. Zabral se do vázání kytice a ani si nevšiml, že se před ním objevil bělovlasí kmet. Když vzhlédl, viděl, že kmet měří peníze na veliké hromadě. Chlapec vyměnil svou kytici za čepici peněz. Jednou spatřila mladá dívka na starém hradišti hromadu zlatých peněz. Nabrala si jich několik hrstí do loktuše. Vtom se všechny poklady s rachotem sesypali a rozpadly. Její zlato však zůstalo. Jednou se vracel rozjařený Dobříšan domů a na Hradci spatřil místo rozvalin nádherný hrad, který měl všechny brány otevřené. Nikdo nikde nebyl. Vešel dovnitř a najednou k němu přistoupil vlídný stařec, který ho odvedl do sklepení. Tam spatřil dvanáct kádí peněz měděných, dvanáct stříbrných a dvanáct zlatých. Mohl si vzít kolik chtěl, ale s tou podmínkou, že si nebude všímat žádného děvčete. Mohl si pro peníze i znova přijít. Časem se mu zdálo, že je na Hradec daleko, a tak se se starcem dohodl, že mu bude peníze nosit blíže k Dobříši, do místa zvaného Na Kole. Než šel jednou pro peníze, zatančil si s dívkou a stařec ho potrestal. Od té doby Na Kole strašilo.