Napravený myslivec

Ve Staré Oboře na panství Tachov si vyšel o jedné jarní noci na lov zdejší fořt. Počasí bylo nestálé a strhla se ošklivá bouře. Fořt náhle uslyšel v blízkosti dupot řítících se koní, lidské hlasy lovců, hrůzný štěkot psů. Přehnala se tudy neznámá divoká honba. Rozhlížel se a zpozoroval na mýtině planoucí oheň. Schoval se za velký smrk a tu poznává na ohni dvě kroutící se postavy, které dobře znal - hospodského a mlynáře z blízké vesnice. Oba však nedávno zemřeli. Slyšel, jak hospodský naříká a sténá: "Já vím, já vím, kdybych při obsluze svých hostů ustavičně nedával menší míru, nemusel bych teď tolik trpět!" A mlynář na to smutně: "Běda, u mne je to obráceně, já zas naopak vždycky bral větší míry!"Fořt se vzpamatoval, přistoupil k ohni a ptal se, co tady dělají? Oba odpověděli svorně: "Musíme zde pálit dřevo, které prodáš a vše hrdlem proženeš!" Sotva to vyslovili, oba zmizeli, znovu zahučela divoká honba, křik, štěkot, řehtání koní. Oheň pak zhasl a fořt tu stál najednou v temnotě sám. Zamyslel se a od této chvíle se stal úplně jiným.