Gretsen z Poláckeho kopce

Temná místní legenda o lásce, válce a ranní mlzeMlha, která se drží kolejíKdyž se nad Poláckým kopcem usadí ranní mlha a první vlak z Prahy prorazí ticho, místní říkají, že se tam občas zjeví silueta mladé dívky. Stojí na přejezdu, kde se cesta ze Spoláku do Pětipsů kříží s železniční tratí. Dívka, kterou už nikdo neosloví jménem – Gretsen.Gretsen byla dcera starého řezbáře, který žil na samotě pod kopcem. Zamilovala se do Hanze, mladého koníře, který sloužil na zámku. Byla to láska tichá, ale silná – taková, která se rodí jedinou za 100 let.Jenže přišla válka. A s koncem války přišel rozkaz: německé jednotky ustoupit, opustit pozice, prchat domů. Hanz odjel v noci, bez rozloučení. Možná nemohl. Možná se bál. Možná věřil, že se vrátí.Gretsen čekala. Den. Týden. Měsíc. A pak už jen mlhaJednoho rána, když se mlha válela nízko a koleje zněly jako kovový dech, Gretsen šla na přejezd. Říká se, že slyšela Hanzův hlas. Říká se, že viděla jeho stín. Říká se, že nevěděla, že vlak už jede.Když projel první ranní vůz z Prahy, bylo po všem.Její otec tam sedával každý večer, dokud nepadla úplná tma. Na stejném místě. Na stejném kameni. Na stejném přejezdu, kde se cesta ze Spoláku do Pětipsů kříží s tratí.