Sedlák z Milhostova se zkamenělým srdcem

V Milhostově kdysi žil přemýšlivý selský synek, který nesmírně usiloval o to, dostat se v životě dopředu. Styděl se však jít za učitelem a rozšířit si vzdělání. Podivínský selský synek se doslechl jednou o tom, že kdo se na vrchu Podhory na Svatodušní neděli bude vřele modlit ke Svatému Duchu, že bude tímto Duchem překryt jeho stínem a v budoucnu bude tak učený, jako mnohý student.

Tak se vypravil selský synek na Svatodušní neděli za nádherného jarního počasí nahoru na Podhoru. Když se ozvaly zvony z dole ležících kostelů a vyzývaly věřící k bohoslužbě, byl zde. Zvony byly slyšet nejen z ovesnokladrubského kostela, ale až z klášterního tepelského chrámu. Právě v tu chvíli poklekl vzděláníchtivý chlapec na kolena a v hluboké vnitřní zbožnosti se modlil ke Svatému Duchu. Jak se tak klečící hoch modlil, blížil se sem jiný "duch" a plnil si své kapsy tolary.

A skutečně se přihodilo, že byl selský synek od této chvíle velice chytrý, avšak toto jeho náhlé zbohatnutí učeností z něho udělalo zištného a chamtivého člověka, který miluje a obdivuje jen sebe sama. Tato opovrženíhodná hamižnost mu vynesla na celém Tepelsku až do konce jeho života přezdívku "sedlák se zkamenělým srdcem".