Černý muž z Paseckého Žlebu

V blízkosti Paseckého Žlebu při cestě na Mutkov se zjevoval Čemý muž, který oslovoval kolemjdoucí a žádal je, ať se dotknou cípu jeho tmavého pláště. Pokud někdo jeho prosbě vyhověl, vzápětí jej pohltila černá tma, která končila až ve světle jiného světa. V něm přebývaly bytosti pohybující se na hranici mezi stínem a skutečností, všude vládlo ticho a beznaděj, vše se prostupovalo navzájem a nic se ničeho nedotýkalo. Čas běžel pozpátku a prostor pohlcoval sám sebe. Tak aspoň vyprávěl lesník z Pasecké myslivny, který jako jediný se z druhého světa vrátil. Vzpomněl si totiž na to, co mu kdysi dávno poradila moudrá vědma z Paseky, kterou jednou navštívil. Řekla, že když se člověk propadá do tmy, má zašeptat sluneční modlitbu. Nebe potom spustí světelný paprsek, který každého vytáhne i z té nejčernější propasti. Po této lesníkově zkušenosti prý Černý muž marně vyhlížel své oběti, protože lidé, krátící si cestu z Paseckého Žlebu na Mutkov, šeptali sluneční modlitbu, jakmile se jen mezi stromy mihl černý stín.