O založení Nového Města

Když se Karel IV. vrátil po smrti svého otce, Jana Lucemburského, do Prahy, díval se jednoho večera z okna na Prahu. Sníh se třpytil v záři zapadajícího slunce na střechách Malé Strany i Starého Města, bílý pás zamrzlé Vltavy se vinul k obzoru. Mladý král se slzami v očích prohlásil, že jeho městu se nevyrovná žádné jiné na světě. Obrátil se ke svému hvězdáři, aby mu pověděl, co je nahoře ve hvězdách napsáno o Praze. „Mluv, musím znát pravdu, ať je jakákoliv.“ Hvězdář chvíli mlčel, poté tichým, sotva slyšitelným hlasem promluvil: „V nebeských znameních je psáno, že Malou Stranu postihne ničivý požár, který zahubí všechno na levém břehu Vltavy. Také Staré Město podlehne zkáze, protože přijde velká povodeň, takže nezůstane kámen na kameni.“ V síni nastalo velké ticho, všichni se dívali oknem dolů na Prahu. První se vzpamatoval král, oči mu zasvítily a své družině pravil odhodlaně: „Možná je to tak opravdu psáno ve hvězdách. Ale my se nesmíme vzdát bez odporu. I kdyby byla zničena obě pražská města, Praha nezahyne, neboť přikazuji, aby bylo vystavěno na protějším břehu nové město pražské. Bude se přimykat k staroměstským hradbám. Praha přece nemůže zahynout! Hradby nové město obklíčí dlouhým pásem od Poříčí až k Vyšehradu, od řeky k řece. Do jeho ulic povodně nedosáhnou a oheň před ním couvne.“

Králův úmysl se brzy začal uskutečňovat. Byly vyměřeny hradní zdi i brány, ulice, náměstí i tržiště. Ti, kteří se tu chtěli usídlit, dostali za nevelký peníz pozemky. Zakládací listinu král vydal ještě na samém konci zimy. Mnozí si přáli, aby tato část Prahy dostala jméno po svém zakladateli – Karlov. Ale to Karel IV. odmítl a rozhodl, že bude pojmenována Nové Město pražské.