O princezně Alvíně

Za mořem žil král Tristan, potomek slavného krále Artuše. Když se mu narodila dcera Alvína, vydal se do lesů ulovit zvěř na její křestní hostinu. V lese však uslyšel dětský pláč. Když přišel blíž, spatřil medvěda, který držel v tlapách malého chlapce. Tristan medvěda zabil a dítě zachránil. Nedaleko pak našel mrtvou matku chlapce, která zahynula při obraně svého dítěte. Král se sirotka ujal a vychoval ho jako vlastního syna. Protože byl zachráněn z medvědích drápů (latinsky ursus), dostal jméno Ursinus.

Když Ursinus vyrostl, zatoužil po královské moci. Zamiloval se do Alvíny, Tristanovy dcery, a chtěl si ji vzít. Král však nesouhlasil, protože Ursinus nebyl královského rodu. Ursinus proto Alvínu unesl a odvedl ji daleko přes moře až do české země. Dostali se až k hoře nad údolím řeky Ohře. Ursinus zde vystavěl pevný hrad a pojmenoval jej Andělský hrad, protože Alvínu považoval za svého anděla.

Zpočátku žili šťastně, ale po letech se jejich vztah změnil. Ursinus začal být zlý a litoval, že kvůli Alvíně opustil svůj dřívější život. Alvína naopak vzpomínala na svého otce a rodnou zemi. Přesto pomáhala chudým a lidé ji pro její dobrotu nazývali andělem.

Král Tristan mezitím dlouhé roky hledal svou ztracenou dceru. Nakonec se dozvěděl, že žije daleko na východě v zemi podobné růži – v Čechách. Vydal se ji hledat a po dlouhé cestě dorazil až k hradu na vysoké hoře. Aby zjistil, zda je to skutečně jeho dcera, převlékl se za chudého poutníka a přišel k hradní bráně. Alvína ho však nepoznala a na Ursinův příkaz ho nechala odejít. Král byl velmi smutný, ale brzy se dozvěděl, že jeho dcera trpí pod vládou krutého muže.

Tristan se rozhodl hrad dobýt. Když Ursinus zjistil, že se blíží královo vojsko, chtěl uprchnout tajnou chodbou. Ještě před útěkem se ale rozhodl Alvínu otrávit. Přinesl jí víno na usmířenou a tajně do její číše nasypal jed. Jenže v okamžiku, kdy zaslechl křik vojáků a radost z příchodu krále, popadl číši a vypil ji sám – a zemřel na jed, který připravil pro svou ženu. Alvína pak odešla se svým otcem zpět do vlasti. Hrad, který byl svědkem jejího smutku, zůstal opuštěný a postupně zpustl.