Čertova kaple

Níže pod parkovištěm zámku se v příjemné docházkové vzdálenosti nachází Hraběcí kaple, lidově více známá jako Čertova kaple. Kaple měla být rodinnou hrobkou Lobkowiczů.

V místě její výstavby utrpěli smrtelná zranění bratři Ferdinand Vilém a Oldřich Felix – poslední dva mužští členové Lobkowiczů z novosedelsko-jezeřské větve knížecího rodu.

Ferdinand Vilém se tu v roce 1708 smrtelně zranil při lovu a na jeho bratra Oldřicha Felixe tu v roce 1722 spadl kmen stromu a následkům zranění také podlehl.

Na počest těchto dvou hraběcích bratrů zahájil Ferdinand Filip Josef, kníže z Lobkowicz na Roudnici, stavbu Hraběcí kaple podle plánů italského architekta Andrease Altomonteho z roku 1753.

Stavba nebyla nikdy dokončena, opakovaně došlo ke zřícení klenby kaple (vlivem špatných výpočtů či použitím chybné technologie) a k dokončení stavby navíc chyběly finance.

V průběhu času se na tomto místě přihodilo více nešťastných událostí, a tak mezi lidmi vznikla legenda, podle které je prý kaple prokletá. Klenbu kaple prý opakovaně zničil ďábel, který na sebe vzal podobu velkého černého jelena. Tak se pro kapli vžil název Čertova kaple.

Důvodem zásahu ďábla měl být podle pověsti cíl Ferdinanda Filipa Josefa umístit do Hraběcí kaple trn z Kristovy trnové koruny.

Trn z Kristovy koruny, který měli Lobkowiczové ve vlastnictví, byl nakonec z Vídně na Jezeří předán v roce 1784. Následně se v zámecké kapli přímo na Jezeří každoročně konala poutní mše svatá, a to až do 2. světové války. Trn se v průběhu času ztratil, pověst ovšem říká, že je dodnes ukryt někde na zámku.