O Kraclích

Stalo se v pohnutých časech, v předvečer nešťastné bitvy na Bílé hoře. Po urputných bojích u Rakovníka mezi 27. říjnem a 5. listopadem roku 1620 vydal vůdce císařských vojsk Maxmilián rozkaz, aby se vojsko vydalo na pochod ke Praze, hlavnímu městu království. Císařští postupovali vedlejšími cestami přes Lišany. Téměř současně se od Rakovníka zdvihl se stavovským vojskem jeho velitel kníže Anhalt. Táhl rovněž ke Praze, ale hlavní cestou přes Lužnou. Za jízdou a pěchotou stavovského vojska jela artilerie s několika těžkými děly. Záda armádě kryla jízdní četa, které velel český rytíř Kracl. Jižně od nynějšího řevničovského nádraží, poblíž rybníka, kterým protéká potok Klíčava, narazil na zadní voj stavovského vojska oddíl císařských. Velitel čety Kracl sešikoval své mužstvo k boji. Chtěl císařské zdržet, aby usnadnil rychlejší pochod zbytku stavovského vojska. Strhla se krutá bitka. Hodně vojáků bylo zabito, ještě víc zraněno. Mezi těžce raněnými byl i velitel Kracl. Po bitvě byl nalezen nedaleko rybníka, kam se doplazil, aby si zchladil utržené rány. Tam také vykrvácel. Rybník i s údolím okolo nese dodnes jméno podle tohoto statečného muže – Kracle, Kraclák.