Pověsti o Královském kameni

Ke Královskému kameni se váže spousta pověstí. Podle jedné se zde ukrýval panovník prchající před Švédským vojskem. Podle jiné zde stával mocný hrad, v němž mocichtiví služebníci zabili svého krále a ten je, než skonal, za to proklel. Vysvobodit je (a získat bohatství) může ten, kdo najde černou bylinu. O Valpružině noci se na vrcholu objevuje deska s letopočtem zániku světa. V určité době se odtud ozývá zvuk hlásné trouby ohlašující nebezpečí. Podstatně zajímavější jsou Sibylina proroctví. Vyprávěla je Michalda, královna ze Sáby (neboť v tomto případě je ona tou Sibylou) králi Šalamounovi. To se stalo v roce 578 před Kristem. V jednom z mnoha proroctví se praví o zemi nejproslulejší, nejvýbornější a na chléb nejúrodnější, takže ji rovné daleko nebude. Ale z dvanáctera varování se nikdo neponaučí a tak tato země bude napadena čtyřmi vojsky ze čtyř světových stran. Než vojska dorazí k hoře Blaníku, stihnou pobýt tři čtvrtiny obyvatelstva, tedy hříšníků, neboť čtvrtinu Bůh ukryje v mlze. U Blaníku se povede dvanáctidenní bitva a vyschlý rybník se naplní lidskou krví, načež třináctého dne vystoupí z hory vojsko a nepřítele zažene až ke Kolínu nad Rýnem, kde je pobijí Španělé. Blaničtí neubrání Prahu, kterou ustupující vojska vyplení a poboří, to není chyba velení, ale Boží záměr.

Proč ale Blaník? Blaník není jedinou posádkou. Armáda, která má tuto zemi zachránit, je dislokována na více jak dvaceti místech. Kupříkladu v Hadí Hoře u Blatné či v hoře Boubín na Šumavě. Nebo v kopci Svidník u Černošic. Další jihozápadní jednotka se skrývá v Královském kameni u Kašperských Hor.