O císaři

Jednomu horníkovi se narodil syn. Bohužel jeho žena hned po porodu těžce onemocněla a neměla sílu jít spolu s manželem do kostela nechat novorozence pokřtít. Muž proto požádal sousedku, aby šla dítěti najít kmotry, ale ta se dlouho nevracela. Rozhodl se tedy, že to zařídí sám, a okamžitě se vydal na cestu. Do kostela to však bylo poměrně daleko, a tak se horník cestou zastavil v parku v centru Těšína, aby si trochu odpočinul a utišil plačící dítě. V jednu chvíli k němu přistoupila elegantně oblečená dáma a zeptala se: „Proč to dítě tak hlasitě pláče? Asi proto, že je mu v tento horký den příliš teplo.“ Muž jí vysvětlil: „Milostivá paní, moje žena leží doma těžce nemocná, a tak nesu dítě ke křtu sám. Bohužel nemám pro svého syna kmotry a nevím, co mám v této situaci dělat.“ „A co kdybychom já a můj manžel toho krásného chlapečka podrželi při křtu?“ zeptala se. Horník měl z její nabídky velkou radost a okamžitě souhlasil. Žena chvíli pozorovala plačící dítě, potom přistoupila k muži stojícímu nedaleko a krátce s ním promluvila. O chvíli později se všichni společně vydali do nedalekého kostela, kde se konal křest. Po skončení obřadu se kněz zeptal kmotra: „Jak se jmenujete?“ „Josef,“ odpověděl dotázaný. „A dál?“ vyptával se kněz. „František,“ zazněla odpověď. „Povolání?“ pokračoval kněz. „Císař,“ řekl kmotr a usmál se na svého kmotřence. Dokážete si představit radost horníka a údiv kněze, když zjistili, že kmotrem dítěte se stal samotný císař František Josef! Císař svého kmotřence štědře obdaroval. Horník mu poděkoval a slíbil, že se bude modlit za jeho dítě. Bohužel císařovo dítě brzy těžce onemocnělo, takže mu lékaři nedokázali pomoci. Tehdy se z horníkovy chalupy začaly ozývat modlitby a císařův syn se uzdravil.